Ufologie jako náboženství! A máme snad něco lepšího?

24.10.2012 09:14

 

Se zájmem jsem si přečetl článek Ufologie jako náboženství?.

Mohu napsat a připojit svou zkušenost. Již od mládí jsem měl tušení věcí za oponou, tušení věcí, které nás přesahují. Ale při sporých kontaktech s pozemskými "zástupci Boha" mi vše vždy bylo spíše k smíchu. Jistě, v kostele se mi líbila jistá pokora, kterou jsem z lidí cítil, jistá sounáležitost, hezky tam zpívali a hráli, ale kde byl ten Bůh? Kvůli tomu se tam chodí, ne?

Církev mi neustále říká, jak mě někdo spasil svou smrtí resp. zmrtvýchvstáním, jak to musím a naopak toto nesmím a za to přijdu do pekla. Myslíte, že oni to vědí? Nebo tomu také jenom věří? Nebo ještě hůře, vědí, že to je jinak, a stejně říkají to co říkají?

Jak říká Erich von Daniken:"Chci vědět, nikoliv věřit." I já chci vědět. A mám dojem, že aspoň část už jsem pochopil, a hlavně OVĚŘIL a tedy mohu říci, že vím. A mohu zároveň prohlásit, že mnohé ještě nevím, a pokorně přiznat, že ani vědět nemohu.

Odpovědi mi již před nějakým časem nabídla až vysmívaná "ufologie". Čert vem létající talíře. Mám samozřejmě na mysli dávné Stvořitele. Už tvrzení materialistické vědy s bohorovnou jistotou, že jsou lidé ve Vesmíru sami, s důkazním tvrzením typu nikoho jsme neviděli neslyšeli, proto nikdo neexistuje, mě vedlo k pocitu měnícího se v jistotu, že je tomu přesně naopak, že jsou lidé jen zrnkem v písku životů a civilizací. Byl jsem konsternován, když jsem poprvé četl channelované knihy o Plejáďanech Barbary Marciniak či Barbary Hand Clow - nacházel odpovědi na své otázky, vracel jsem se s každičkým řádkem více a více domů. Mnoho popisovaných subjektů, pocitů či činností jako kdybych znal a pouze si vše oživoval a vybavoval.

Vše má logiku, vše do sebe s neúprosnou přesností zapadá. Jsem vděčný, že žiji zrovna v této době. Mám dojem, že lidé znovu začínají nacházet Boha, protože začínají CHÁPAT Boha, začínají chápat svou historii. To, co přinesl ve světovém měřítku Daniken, v českém například Souček nebo Wojnar, mi přijde jako dar lidem z nebes. Že "lidi" posílají tyto nositele Světla s tímto darem do pr... je asi v těchto vesmírných šířkách nevyhnutelný a na určitém stupni vývoje zákonitý proces.

I mně často přicházejí maily typu "to myslíš vážně"? Nic si nemyslím, jenom se snažím skládat tu svou skládačku co nejpečlivěji. To, že má Osud tak obrovský čtenářský úspěch svědčí o tom, že mnoho lidí ji má zatím v této době vyskládanou dost podobně. A kdo aspoň na minutu není schopen v kterýkoli moment připustit, že je vše naprosto, ale naprosto jinak, může ztratit naprosto všechno. Může to být totiž klidně i tak, že i ten nejdokonalejší člověk obsáhne kosmické znalosti jednoho zrnka písku, ležícího na saharské poušti. A přitom se bláhově domnívá, že toto samotné jediné zrnko již ví a zná vše o celé poušti, že dokonale zná triliardy dalších zrnek.

Jak naivní a domýšliví dokážeme my lidé někdy být. A přitom je klidně možné, že budeme jako zcela agresivní civilizace zlikvidováni dříve, než stačíme semena svého zla přenést byť jen na nejbližší planetu.

Alternativy pro budoucnost jsou tyto 3 hlavní:

a) zlikvidujeme se sami

b) budeme zlikvidováni vesmírnou policií stejně, jako Spojené státy nyní likvidují teroristy

c) probereme se a začneme dodržovat galaktický řád

Samotnou víru bez ověřování a důkazů považuji při nepoučitelné naivitě a manipulovatelnosti lidského stáda za jistou sebevraždu, ke které již nemáme až tak daleko.

Používejme tedy - dokud to jde - obě poloviny mozku, proto je máme. Slepě neodmítejme, ale ani slepě nepřijímejme!

A jak zní dnes kultovní věta: vo..vo..vo tom to je. O osobním poznání každého z nás. O takovém poznání, která se dá ošahat a vyzkoušet. Třeba tím, že si nabijeme kokos. Nebo tím, že pochopíme. Nebo se o to aspoň začneme snažit...