Tajemný templářský hrad
26.05.2012 18:48
Karel Kýr
 |
| Gisors |
Gisors je město v severozápadní části metropolitní oblasti Paříže ve Francii v departmentu Eure a regionu Horní Normandie. Má 11 tisíc obyvatel. Od centra Paříže je vzdálené 62, 9 km. Ve městě se nachází zámek, který byl (jako hrad, poz. K.K.) postaven v 11.století. Jeho vznik je spojený s legendou o pokladech templářů.
(wikipedia)
V knihovně mám knihu Johannes a Peter Fiebag: Objevení grálu - kosmická záhada archy úmluvy a řádů templářů ( v roce 1996 vydalo ETC Publishing, překlad dr. Rudolf Řežábek, CSc). Velmi zajímavý je úvod, který přepisuji. Zarazilo mne jen, že ve francouzských pramenech je název francouzského městečka Gisors, v českém překladu Gisor. Tedy:
1944: Roger Lhomoy, bývalý kuskod starobylého templářského hradu tyčícího se nad francouzským městem Gisor, začíná s vědomím Státního sekretariátu pro umění, avšak bez oficiálního povolení k vykopávkám, uvolňovat studniční šachtu v pevnosti. Za několik měsíců dosáhl dna studně. Bylo to třicet metrů pod zemským povrchem. Za pomoci jednoho přítele pronikl do slepé boční chodby a o něco později -už sám- prozkoumal druhou podobnou chodbu.
1946, koncem dubna Lhomoy v této druhé chodbě narazil na stěnu. S vynaložením značné námahy ji prorazil a odklidil kameny. Tahle dřina se vyplatila. Před Lhomoyem se rozprostírala podzemní kaple, dlouhá třicet, široká devět a vysoká čtyři a půl metru.. U stěn stály v životní velikosti sochy Ježíše Krista a dvanácti apoštolů, devatenáct kamenných sarkofágů dlouhých dva metry a devadesát centimetrů širokých a...
Lhomoy se doslova neodvažoval věřit svým očím, Uprostřed kaple stálo třicet rakví z drahého kovu. Byly srovnány do tří desetiřadů. Každá z těchto rakví byla 1,8 metru vysoká, 2,5 metru dlouhá a 1,6metru široká.
Lhomoy nález oznámil, ale nikdo mu neuvěřil. Jeden požárník, který byl nakonec ochoten spustit se do studničná šachty, pocítil na jejím dně nevýslovný strach a vrátil se v nepořízenou zpět. Na příkaz města Gisor byla studna opět zasypána.
1952, Roger Lhomoy společně s několika přáteli založil společnost, která měla financovat obnovené vykopávky. Podmínky, jež si město předem stanovilo, byly však natolik rigidní, že projekt byl už od samého počátku odsouzen k nezdaru.
1959, Lhomoy začal pracovat na venkovském sídle tehdejšího redaktora francouzské zpravodajské agentury Agence France Presse Gerárda de Sede. Lhomoy znovu podrobně popsal svůj objev. De Sede nato začal pátrat po starých pokladech a skutečně našel středověké plány a nákresy, které obsahovaly skici podzemní kaple popsané Lhomoyem.
1961, Nyní se o nález začala zajímat i oficiální místa. Ministersrvo kultury založilo příslušnou komisi – oficiálně pod záminkou výzkumu „starobylých fresek“ - pod vedením profesora Michela de Bouarda. Studna byla uvolněna, ale ještě před dosažením boční chodby v hloubce třiceti metrů opět zasypána. Tohle všechno se – bez náznaku jakéhokoli rozumného vysvětlení- opakovalo celkem třikrát. A pak se stalo něco ještě podivuhodnějšího:
1964, V únoru byla celá oblast kolem hradu Gisor prohlášená za uzavřené a nepřípustné vojenské území a pokračování vykopávek přešlo do pravomoci ministerstva obrany. Po řadu měsíců nesměl žádný nepovolaný člověk vstoupit do pevnosti. Novináři ani vědci se nesměli k vlastnímu hradu vůbec přiblížit.
Následující otázka se přímo dere na jazyk: Proč prováděla archeologické vykopávky francouzská armáda? Jaké mimořádné a za všech okolností co nejpřísněji utajované tajemství se skrývalo v templářském hradě Gisor? Co se skrývalo v kovových rakvích, na které při svém podzemním průzkumu podzemní kaple narazil Roger Lhomoy? Co tam templáři ukryli? Zlato? Drahokamy? Drahocenné dokumenty? Nic z toho by neospravedlňovalo a nevysvětlovalo vojenskou akci podobného rozsahu. Ne – Gisor s veškerou pravděpodobností sloužil jako úkryt něčeho zcela jiného, naprosto jedinečného, nečekaného...
Existuje nějaké vysvětlení?
Existuje nějaká odpověď?
P. S. Možná někdo se čtenářů o této záhadě ví více. Pokud ano, napiště!