Původ víry v čarodějnice neznáme

Když doktorka Margaret Murrayová vydala roku 1921 knihu Čarodějnický kult v západní Evropě, navrhla, aby se víra v čarodějnice posuzovala jako vzpomínka na prastaré pohanské náboženství. Ale sotva se objeví jedna hypotéza, kráčí jí v patách jiná, která často oponuje. Jiná teorie začala hledat spojitost s řeckou vírou v boha Dionýsa, v které také vystupuje bůh s příznaky kozla. A co současná věda? Ta je v tomto ohledu skeptická. Kloní se spíše k tomu, že vyprávění o čarodějnických obřadech posuzuje jako výstřelky hysterie, směřující proti mnoha rozličným pohanským, a dokonce i zcela vymyšleným zvykům a obyčejům. Ale v tomto případě je třeba připomenout, že už první vzdělaný lékařský bojovník proti čarodějnickému šíleni J. Weyer roku 1563 rozpoznal, že určité masti, které čarodějnice údajně používaly k tomu, aby mohly létat a proměňovat se v různé živočichy, způsobovaly stav vytržení (tranz). A dlužno dodat, že moderní pokusy se starými recepturami to potvrdily. Ale tento poznatek osvětluje jenom nepatrnou oblast někdejších představ. Jak je psáno v titulku článku, původ víry v čarodějnice neznáme.

Schopnost čarodějnic létat, proměňovat se ve zvířata, kouzlit a vyvolávat bouře připomíná kněžky ostrova Sena. Jejich nejvyšší vůdkyní byla polobohyně Morgána a sloužily bohu, který ovládal brány na onen svět. Na starých bretaňských zobrazeních (kostel Mont-Saint-Michel, Basparts) se víla Morgana objevuje v podobě hada se ženskými ňadry a rohy na hlavě. Nepříliš známý keltský bůh Kernunnos s rohy na meči z Gundestrupu (Národní muzeum v Kodani, 1. až 2. století př. n.l.) drží v rukou hada s rohy. Tedy: Morganiny soukmenovkyně sloužily bohu s rohy – stejně jako čarodějnice vzývaly rohatého ďábla, což podle všeho bylo prastaré pohanské božstvo. A na závěr jedna zajímavost: baskický ďábel dokázal sám létat a svou podobou připomínal mnohé živočichy – plovoucí blány jakéhosi vodního tvora, ptačí drápy a lidské a kozí tělo. Všechny starovělé kultury, které zatím známe, od Sumeru po Nazku, se vyznačují podivuhodným obyčejem – zobrazují svého boha – stvořitele jako křížence.