Pátý živel Nwyvre

O pátém živlu Nwyvre jsem se dověděl od spisovatele Helmuta Tributsche. A ten se v knize Záhadná fata morgána přiznává, že na druidský výraz „Nwyvre“ narazil v knize Carnac od Pierra Méreauxe (Editions Robert Laffont Paris 1981). Tento výraz ho upoutal. A není divu. Protože v duchovním světě indoevropských národů neexistuje nic, co by s ním bylo možné srovnat. Označoval vše prostupující duchovní substanci. Tedy společně s vodou, zemí, ohněm a vzduchem šlo o pátý živel. Výše uvedený spisovatel je přesvědčen: „Jestliže druidové filozoficky zvěčnili nějakou souvislost mezi úkazy fata morgány a svým světonázorem, pak to musel být právě tento záhadný pojem.“

„Ve walesko-keltských slovnících jsem našel následující překlady slova nwyvre: atmosféra, obzor. Slovo nwyf vyjadřovalo významy, energie, síla, životní síla. O několik řádek dále mi zrak ulpěl na pojmu nyfed. Znamenal chrám, svatyni. Navázal jsem kontakt s Pierrem Méreauxem z Bruselu. Obdržel jsem od něho několik textových úryvků, v nichž se hovořilo o pátém živlu druidů. S politováním mě upozornil na to, že toho moc není a že se něco musí vyčíst mezi řádky. Jde také o literární prameny, jejichž věrohodnost v daném ohledu není stoprocentní, protože učení druidů bylo přísně tajné a smělo se předávat jenom ústně.“

„V nwyvre a jeho nejvyšším lesku, mimo všech ostatních a rozličných věcí, přebývá bůh; protože bůh je nwyvre a neexistuje v něm ani obnova, ani smrt, ani princip zmaru nebo úbytku. Neexistuje ani místo nebo čas, v němž by nebyl bůh.“ (Kaledvoulc´h {Yves Berthou}, Sous le Chene des Druides. Heugel Editeur Paříž 1931,31). Tedy Yves Berthou přeložil nwyvre jako „éter““nebeská hmota“.

„V zasvěcovací formuli víl blažených ostrovů,“ píše Helmut Tributsch, „se nwyvre objevuje rovněž jako pátý živel, ale očby mohlo přesně jít, se dovídáme teprve z jedné prastaré bretaňské lidové písně, v níž druid vysvětluje dítěti čísla od jedné do dvanácti (Barzaz Breiz, Chants populaires de la Bretagne pak le vicomte Hersart de Villemarqué, Libraire Academique Perrin Paříž 1867,5). U čísla sedm uvádí sedm živlů, mezi nimi i vítr a mlhu, které lze zařadit pod živel zvaný vzduch.. Vedle vlastních živlů – země, ohně, vody a vzduchu- pak zbývá ještě pátý živel, který je nepochybně shodný s nwyvre. Nazývá se ,bleud ann ear´, což znamená ,vzdušná mouka´. Okamžiztě se nám vybaví mihotání vzduchu, v němž se pozemské objekty zrcadlí na obloze. Pozorovatelům se přímo nabízelo, aby tuto zvláštní zrcadlící schopnost mihotavého vzduchu srovnali s jemných (v daném případě moučným) popraškem. Pozemské objekty zrcadlené na obloze skutečně působí tímto dojmem. Mihotání vzduchu nečiní rozdílu mezi zobrazovanými objekty, a proto se zákonitě zdá, že ,vzdušná mouka´ rovnoměrně prostupuje veškerou hmotou. Pro souvislost mezi záhadným živlem nwyvre a vzdušným zrcadlením existuje ještě jeden zajímavý argument: nwyvre vykazuje výraznou jazykovou příbuznost s takovými pojmy jako vivre (starofrancouzsky viper) vibora (starošpanělsky vipper), wabern (staroněmecky oscilovat), wafeln (na Rujáně: zrcadlit se ve vzduchu, vidět zdvojeně), waver (staroanglicky oscilovat). Společným jmenovatelem uvedených jednotek je neklidné mihotání mezi dvěma stavy, pozicemi nebo obrazy.“

Dlužno dodat, že lidé věřili, že vidí zdvojené lidi a lodě, což bylo předznamenáním brzké smrti nebo zániku. Ve svém díle Rügensche Sagen (1920) vypráví A. Haas legendu o „zdvojené Arkodě“ a při této příležitosti poukazuje na příležitostné, ale reálné pozorování Kodaně, která se zrcadlila jako fata morgána. Helmut Tributsch v knize Záhadní fara morgána píše:

„Interpretace carnacké fata morgány nás zavedla k myšlence, že vzdušná zrcadlení převrácená směrem vzhůru, byla svého času uváděna do souvislosti s pozemskou existencí a přechodem na onen svět. V německých pověstech se staré slovo ,wafeln´(vidět zdvojeně) používá ve stejné souvislosti: ,legendární´ pravé město Vineta se prý před svým zánikem zdvojilo.“

„Když se města, lodě a lidé zdvojují a lze je vidět dvojitě, znamená to předzvěst zániku nebo konce.“

V Oxford English Dictionary je pod heslem „waff“ uvedeno, že toto slovo ve vztahu k určitému člověku znamená jeho smrt. Stejný význam má i slovo wauf. Označuje zrcadlový obraz člověka odsouzeného k smrti. Když někdo tento úkaz spatří, ví, že zdvojená osoba musí nastoupit cestu na onen svět.

Helmut Tributsch: „Zkoumané slovo má tedy opět význam ,pohybovat se sem a tam´. ,Waf´ může označovat plápolavý pohyb plamene a pomocí ,to waffe´nebo ,to wauf´se míní ,vykonávat oscilující pohyb´.“

Helmut Tributch: „Vedl k pojmům s příbuzným slovním základem: viper, plápolavě se míhat sem a tam, vidět zdvojeně, zjevovat se jako vzdušný útvar a předzvěst smrti jako zviditelnění zrcadleného obrazu. Pojmy had (viper) a vzdušný útvar se toto slovo vztahuje na jevový svět obzoru. Tím je potvrzena naše domněnka, že vše prostupující pátý živel druidů představuje schopnost pozemských objektů zrcadlit se na obloze (nebo v záhrobním světě).Opisný výraz ,vzdušná mouka´ pro nwyvre je při pohledu na mihotající se vzduch zcela výstižný. Dále je hodno zmínky, že v Bretani se víla Morgána, náš pojem vzdušných zrcadlení a strážkyně vchodu do podsvětí, zobrazuje jako had s rohy neboli viper s ženskými ňadry a lidským obličejem. Lze tedy stanovit souvislost mezi nwyvre a Morgánou. V jejím zobrazení v podobě rohatého hada se skrývá symbolika horizontu. Had představuje zemi. Rohy se vždy chápaly jako symbol něčeho, k čemu se musí vzhlížet. Egyptský posvátný býk Apis nosí mezi rohy symbol slunce. Michelangelův Mojžíš je rovněž opatřen rohy. Rohy nosili i rytíři, aby se k nim vzhlíželo.“

Padla zmínka o Vinetě. Jeden čas jsem se jí dosti zabýval. Vineta zrcadlíci se na obloze patří k legendám baltského regionu. Její název znamená „bílé město“. Dlužno dodat, že i v Bretani se potopená města nazývají „bílá“ a národ, na který Caesar narazil v oblasti Carnaku a Morbihanského zálivu, se jmenovali Venétové. Což etymologicky souvisí se slovem vindu (bílý). Dnešní město Vannes leží v centru jejich někdejší vlasti.

Helmut Tributsch: „,Gwynedd´ , což zní podobně je odvozeni od gwynn (blond), byl název severovýchodní Galie. Vzpomínka na záhrobní svět fata morgány, na waff, wafeln a wafa jako ,bílá strašidelná místa´, byla oživena v toponymech kolem megalitického centra v Carnaku.“