Palenque a mayské mystérium opeřeného hada (draka?)
23.10.2012 17:48
Nachan, nakan, kan (can), naga - to vše znamená jediné - had. Mayské město, v současnosti podle blízké vesničky "Ohrady" známé jako Palenque, bylo podle názoru prvních Evropanů, kteří ho spatřili v pralese, označováno domorodci jako místo, kde kdysi sídlil sám Opeřený Had - Cucul Can.
Přestože s městem spojená tradice naznačuje, že bylo "místem vzdělaných", lépe řečeno "místem, kde byly uchovávány a pěstěny znalosti" mayských kněží - astronomů, bylo šmahem zařazeno mezi ostatní domnělá "religiózní centra". "Ateistická věda" totiž s nesmírnou oblibou připisuje vše neznámé a nevysvětlitelné nač narazí "službě bohům", což je za dané situace pochopitelné a nejjednodušší.
Na druhou stranu je dnes již známo, že mayští kněží ovládali matematický systém, který byl úzce spjat s velmi zvláštním, pečlivě udržovaným a neobyčejně dokonalým kalendářem (ovšemže "kultovním"...). Zapomeneme-li na alibistický postoj ctihodné vědy neubráníme se pocitu, že tento národ po dlouhá staletí, pravděpodobněji tisíciletí, uchovával a rozvíjel předky předaný obsáhlý soubor velmi důležitých matematicko - astronomických dat, která se vztahují k jakýmsi dodnes ne zcela pochopeným cyklům.
Co s tím vším má společného had? A ještě k tomu opeřený? Co je skryto za touto napohled úplně nesmyslnou alegorií?
Víme, že Egypťané symbolu hada mnohdy použili ke znázornění dráhy známých nebeských těles, většinou znázorňovaných jako větších či menších bárek (podle poměru délky jejich oběhu) osazených příslušnými božstvy. Ve vzácných případech znázorňuje dráhy mimořádných těles, patrně komet nebo jasných, Zemi míjejících asteroidů a podobně, okřídlený had. Přesněji řečeno had s křídly, ale vždy neopeřený.
Vynechejme pro tuto chvíli veškeré dosavadní vědecké i alternativní interpretace a zkusme se na dávnou symboliku opeřeného hada podívat doslova dětskýma očima. To, co nás spontánně napadne jako první je, že peří mají jen ptáci. Ovšem ptáci, a to děti vědí, létají po obloze, zatím co hadi se na rozdíl od nich plazí po zemi. Spojíme-li tyto dvě vlastnosti, dospějeme k závěru, že musí jít o alegorické znázornění čehosi, co se v jakýchsi hadích smyčkách "plazí" po obloze. I dítě ví, že na Zemi nic takového není k vidění. Pojďme tedy výše. Nemusí to být k nalezení na denní obloze, může jít o viditelná nebesa, potažmo kosmický prostor. Ovšem, i když pustíme ze zřetele zřídkavé egyptské vyjádření oběžných drah známých planet, ani zde nenajdeme nic, co by byť přibližně odpovídalo uvedenému přirovnání. Pátrejme tedy ještě výše po čemsi, co se vine kosmickým prostorem jako neviditelný had. Jde snad o oběžnou dráhu samotné Země?
Asi málokdo z lidí pravidelně navštěvujících tento web nečetl nějakou práci Maurice Cotterella. Tento britský badatel se dlouhodobě věnuje srovnávání mayských kalendářních propočtů a cyklů Slunce. Sesbíral úctyhodnou dávku dat a objevil překvapivé shody a podrobnosti, zejména ve vztahu mezi působením Slunce a biologickými procesy v lidském těle. Přitom ovšem vycházel z tehdy platného základního myšlenkového modelu, který o Slunci a způsobu jeho fungování vytvořila heliofyzika. Jenže toto schéma, jak před nedávnem zjistila sonda Ulysses (Odysseus), v podstatě neplatí. Nechme tedy vědce v klidu koumat nad novými možnostmi, o tom tento článek není. Na skutečnosti, že Sluneční činnost cyklicky kolísá v rytmu, z nichž některé se Cotterellovi podařilo podchytit, to totiž nic nemění.
V čem spočívá skutečná podstata periodických změn v činnosti naší hvězdy?
Protože už od počátku až dodnes beru vážně Sitchinovu interpretaci sumerské kosmogonie, nabízela se možnost vyvolávání periodických poruch přítomností dvanáctého velkého tělesa, přesněji řečeno desáté planety sluneční soustavy, Nibiru. Vzhledem k dlouhé eliptické dráze může v období jeho přítomnosti mezi známými tělesy docházet k různým konstelacím, které větší či menší měrou narušují všední rovnováhu Slunce, už i tak neustále stresovaného pohybem stávajících planet (viz Newton). Když pak Slunce koncem 2000 a počátkem 2001 začalo doslova bláznit a síla X-flares dosahovala hodnot přesahujících X16, bylo na čase vrátit se k Cotterellovým úvahám a grafům. Mezitím už ovšem zmíněný Odysseus poslal Ithačanům z JPL zprávu, že dlouho užívaný fyzikální model sluneční činnosti neplatí...
Tatáž otázka mne zdánlivě nelogicky opět polechtala v mysli, poté, když se mi poprvé dostal před oči Dmitrijevův článek o transformaci sluneční soustavy. Po chvíli mi došlo, co vlastně vyvolalo kdesi zasutou asociaci. Vypadá to, že v tomto článku nabízená data poskytují možné, velmi racionální řešení pendentního mayského problému.
Otázka zní: Může být, že popisovaný ´proud interstelární hmoty/energie´, o němž Dmitrijev doslova říká: "Tento druh plazmy rozptýlené v mezihvězdném prostoru se jeví jako zbrázděná, zmagnetizovaná pásová struktura" je ztělesněn v mayské symbolice "opeřeného kosmického hada"?
Tento "energetický had" se zde neobjevil jen tak, z ničeho nic, nepochybně zde je už "odpradávna". Zatímco naše věda, která o tuto překvapivou skutečnost zatím pouze zavadila, neví o dimenzích jeho "těla" prakticky vůbec nic, je možné, že tu dávno před námi žil někdo, kdo byl se stavem věcí v naší heliosféře seznámen poněkud lépe, než "naše - vyspělá - moderní - civilizace". I v tomto ohledu však můžeme zůstat v dosahu non-fiction, protože ani znalosti tohoto druhu není nutné hned připisovat na vrub omnipotentní návštěvy mimozemšťanů. Protože, ač jsme vůči hypotetické kosmické civilizaci, schopné překonávat interstelární vzdálenosti, na dosti primitivní úrovni, o kosmické zásobárně energie už víme a podrobnější ujasnění efektů a vlivů vyvolávaných její přítomností lze považovat jen za otázku času.
Zdroj a celý článek na webu gewo