Kdo byla Marie Magdaléna

Ví se o ní, že pocházela z městečka Mandaly na břehu Genezaretského jezera. Isidor Vondruška ve svých dějinách napsal: „Jsouc bohata a sličná a mající živou povahu a vznětlivou mysl, stala se záhy lehkomyslnicí a propadla životu hříšnému.“

Lukáš se ve svém evangeliu (Lukáš 7: 37-38) se zmiňuje o tom, jak si Ježíše pozval jeden z farizejů. „V tom městě žila jistá žena, byla to hříšnice. Jata lítostí, přišla s alabastrovou nádobou drahocenného oleje, přistoupila zezadu k jeho nohám a rozplakala se; slzami mu začala smáčet nohy a vlastními vlasy je utírat. Líbala je a mazala drahocenným olejem.“

O Maří Magdaléně víme málo. Někteří „badatelé“ dokonce tvrdí, že se stala Ježíšovou ženou a měla s ním děti. Ale to se nedá dokázat. Nejspíše byla jednou z Kristových pacientek, protože se v evangeliích mimo jiné píše, že z Marie Magdalské „vyšlo sedm zlých duchů“ (Lukáš 7:47). Přesto je v evangeliích – co se týče Maří Magdaleny- několik nepřesností. Třeba evangelista Jan ji ztotožnil s Marií, sestrou Marty a Lazara, tedy s osobními Ježíšovými přáteli. Slavomít Ravik ve výše zmíněné knize píše:

„Zatímco východní církev tyto postavy zřetelně odlišovala, západní církev od papeže Řehoře Velikého (590-604) často setrvávala na splývání postav, hříšnice, ženy posedlé zlými duchy a Marie, sestry Lazarovy.“

I když o Marii Magdaleně mnoho nevíme, její postava fascinovala mnoho výtvarných umělců. Tiziana, Lucase Granacha st., Donatella, Correggia, Veronese a mnoho dalších. Giotto vymaloval freskami s tímto námětem baziliku františkánů v Assisi. Méně se ví, že středověká legenda dokonce Maří Magdalénu zasnoubila s Janem Evangelistou. V tom případě by měla pravdu legenda, která umístila hrob Marie Magdaleny do Efezu. Kult této světice byl pěstován od 6. století a ostatky prý byly přeneseny roku 899 do Konstantinopole.

Když jsme už u těch legend: Všeobecně se tvrdí, že Maří Magdaléna se nalodila s Marií, Lazarem, Martou a s Marií Kleofášovou na loď, která připlula do francouzského přístavu Marseille. A prý šířilu víru v Provenci. Tato legenda pochází až z 11. století a vznikla díky nálezu údajných ostatků této světice ve Vézelay v Burgunsku. Jiná verze legendy tvrdí, že Marie Magdalena žila v pustině u Baume, několik kilometrů východně od Aix-en- Provence. Tady prý také zemřela. Ať to bylo jak to bylo, tato místa jsou dodnes posvátná. Marie v těchto končinách prý žila třicet let v postu a pokání.

Přes to všechno se poutním místem staly bazilika ve Vézelay a chrám Saint-Maximin-le-Sainte-Baume. Vézeley se nachází severozápadně od Dijonu a díky tomu se stávalo střediskem, v kterém se scházejí poutnící putující k hrobu apoštola Jakuba Většího či Staršího, který se údajně nachází ve španělském Santiagu de la Campostela. Svatý Bernard tady agitoval pro druhou křížovou výpravu a proto není divu, že toto místo navštívili účastnící křížových výprav – svatý Ludvík, Filip August a Richard Lví srdce. Podle tradice sem domnělé ostatky Marie Magdalémy přinesl v 11. století mnich. V kryptě, která se nachází pod nejstarší částí baziliky z 9. století, je uložena schrána s ostatky.

A co chrám Saint -Maximin-la-Sainte-Baume? Toto malé město v Provenci bylo spojeno s nálezem domnělých hrobů Marie Magdalény a prvního biskupa v Aix, Maximina. Ale to není všechno. K ostatkům se také hlásí pařížský chrám sv. Magdaleny. A v Provenci dodnes existuje městečko s kostelem Saintes-Maries-de-la- Mer, v kterým si každý rok připomínají dobrodružnou plavbu světců do Marseille.