Hyperborejci - stavitelé megalitických chrámů

Dnes již víme, že učení druidů není keltským vynálezem, ale bylo převzato od od jakéhosi předkeltského národa. Co to bylo za národ? Z řeckých a římských historických pramenů i z irské mytologie máme informace o různých původních národech z oblasti severozápadní Evropy. Do nedávné doby chyběly věrohodné indicie o jejich přímé souvislosti s obřími kameny.

Vše nasvědčuje tomu, že stavitelé a uživatelé „ležících kamenných kruhů“ ve Skotsku a megalitických chrámů na rovině u Salisbury jsou takzvaní Hyperborejci. Zprávy o tomto národu se v Řecku vyskytovaly už v 7.století př.n.l. Mezi historiky, kteří ve svých spisech popisují starověké zvyky, nalezneme i řeckého historika Hekatoise z Akdéry (550 př.n.l. - 476 př. n. l.) a několik dalších, kteří tvrdí, že na opačné straně keltské země existuje v moři ostrov, který není menší než Sicílie. Uvádějí, že tento ostrov na severu obývají Hyberborejci. Říkají jim tak proto, že žijí mimo zeměpisnou šířku, z níž vane Boréas (severní vítr). Hekataios z Abdéry je nakonec lokalizoval na Britské ostrovy, Téměř všichni antičtí spisovatelé halili Hyperborejce do závoje svatosti a mystiky. Současník Caesara a Augusta, Diodoros Sicilský (asi 90 př.n.l- 27 př, n. l.) ve své Historické knihovně píše, že Hyberborejci jsou vůči Řekům velmi dobromyslní, obzvláště k Athéňanům a obyvatelů ostrova Délos. Tento vřelý vztah má velmi staré kořeny.

Podle této zprávy se zam nachází i Léthino rodiště, což vysvětluje, proč ostrované uctívají především boha Apollona (Apollon byl Léthin syn).

„Všichni jsou takříkajíc kněžími tohoto boha. Každý den pějí hymny na jeho počest. Na tomto ostrově je možné rovněž spatřit ohrazenou oblast zasvěcenou Apollonovi (Avebury?) a velkolepý okkrouhlý chrám (Stonehenge?). Město ostrovanů je rovněž zasvěceno Apollonovi. Jeho obyvatelé jsou většinou skvělí hráči na citeru s nepřetržitě uctívají v chrámu svého boha tím, že zpěv hymnů dopovázejí na těchto hudebních nástrojích. Hyperborejci hovoří jazykem, jenž je vlastní pouze jim.“

Padla zmínka, o tom, že Léthé, matka boha Apollona, se narodila u Hyperborejců. Pro osvěžení paměti: Léthé byla dcerou Titána Koia a Foibé. Jako smrtelnice otěhotněla s Diem. Pronásledována hněvem Diovy manželky, který ji hnal z jednoho místa na druhé po celém světě, našla nakonec útočiště na Délu, kde porodila Apollona a Artemis.

Helmut Tributsch (Záhadná fata morgána): „Tento příběh je součástí Homérovy Hymny na Apollona, pocházející z 9.století př.n.l. Vyplývá z toho, jak Délos přišel k tomu, že přijal pronásledovanou Léthe. Byl to drobný ,plovoucí´ ostrov na moři – 1,5 km široký a 130 m vysoký. Zeus ho z vděčnosti ukotvil čtyřmi sloupy, které vztyčil z mořského dna. Léthé se zase postarala o to, aby se z Délu stalo významné kulturní centrum. Délos se skutečně stal v řeckém a římském starověku ojedinělým náboženským střediskem. Malý holý ostrov je doslova posetý chrámy, které svého času hojně navštěvovali poutníci a bohatě je obdarovávali. Sídlila tu i vělehlasná věštírna. Délos byl zároveň oblíbeným pohřebištěm, protože po jedné věštbě byla všechna těla nebožtíků v dohledu chrámu vykopána ze země a znovu pohřbena. Na druhé straně byl ostrov zasvěcen i plodnosti a úrodnosti, protože se zde narodili Apollon a Artemis a svůj chrám tu měla i sama egyptská matka bohů Isis.“

Vztahy, které udržoval malý řecký ostrov Délos s Hyperborejci, potvrdil i první významný antický historik Herodotos z Halikamássu (asi 486 př.n.l. - asi mezi 430 a 420 př.n.l.). Zmiňuje se o tom, že již při narození božských dvojčat pomáhaly Lethé hyperborejské panny Arge a Opis. Později přocestovaly na Délos i další Hyperborejky, aby zde vykonávaly posvátnou službu. A hroby hyperborejských služek Léthé se později staly vyhledávaným kultuvním místem. Proto nás už neudiví, že řecký bůh Apollon byl často označován jako“hyperborejský“.

Helmut Tributsch: „Tyto indicie z 9.nebo 10.století př.n.l. naznačují, že budovatelé megalitických staveb ze severozápadní Evropy kdysi vytvořili na Délu svá misijní místa. Prostřednictvím kněžek, které tam ve větších, leč pravidelných časových intervalech posílali, se pokoušeli o trvalé udržení kontaktu s řeckým ostrovem. Malý neukotvený ostrov na moři, bůh, který tam s pozemšťany navazoval kontakt, zrození božských dvojčat, kontaktní místo se záhrobím ve smyslu kultu plodnosti, úrodnosti a mrtvých -to vše je duchovním jazykem kultu faty morgány. Na Délu, podobně jako v Delfách, existovala věštírna boha Apollona. Hleděli její kněží k obzoru? Podle komentářů řeckého historika Plutarcha spočívala nejstarší a nejdůležitější věštba v Delfách na pozorování letu ptáků. Místo věštírny si ostatně zvolil ,pár orlů´ jako ,pupek světa´.“

Dlužno dodat, že Homér ještě popsal Apollona jako strašlivého válečnického boha, který však dokázal léčit nemoci a věštít, byl pokládán za jasnovidce. Ale už v 8. století př.n.l. Delfy jako posvátná věštírna zastínily význam Délu jako Apollonova kultovního ostrova.Proč?

Helmut Tributsch: „Podle legendy se Delfy nacházely pod střídavým vlivem Apollona a Poseidona, vládce všech oceánů a mořských hlubin. Až později, v 6.století před n.l., se Apollon změnil z kultovně světlého čistého boha na boha světla. Na jednom z nejranějších znázornění (amfora z Mélu) vidíme Apollona s lyrou v levé ruce na voze taženém čtyřmi okřídlenými oři. Za bohem stojí dvě hyperborejské panny jako výmluvný odkaz na severozápadní vlast jeho předků. Pravděpodobně existovaly nenejvýš reálné důvody, proč legendární zakladatel Delf Olen byl zrovna Hyberborejec. V póze vozataje na mořské hladině a svým spojením s mořským bohem Poseidonem, přípafně s malým domovským ostrovem Délos, je Apollon k nerozeznání podobný předkeltskému nohu Manánu Mac Lirovi.“

Co ještě dodat? Ž s Apollonem jsou také spojeny symboly peří a had. Byl pokládán totiž za vítěze nad hadem Pythonem a jeho symbolickým zvířetem byl severský pták -labuť.