Fyzikální fragmenty UFO

Fyzikálních fragmentů UFO máme v rukou žalostně málo. Ale jeden prověřený nález kovových pozůstatů existuje díky příhodě, která se udála roku 1957 v Brazilii.

V Ubatuba nedaleko Sao Paola pozorovalo několik rybářů neobyčejný úkaz. Popsali ho jako „oslňující výbuch tělesa tvaru disku“. Po explozi hledali, zda z něho něco zbylo. V mělké vodě našli několik kobvových úlomků, z nichž každý vážil méně než tři gramy. Aby se zjistilo zda nejde o podvrh, jeden úlomek analyzovala laboratoř brazilského ministerstva zemědělství. Zjistila, že jde o hořčík vysokého stupně čistoty. Bez příměsi jiných kovů. Následoval spektografický test s použitím nejmodernějších přístrojů. Výsledek zněl: Extrémně čisté magnézium. Třetí rozbor se dělal pomocí rentgenové difrakce a neobjevil žádné jiné prvky. Pak byl jeden kousek letecky dopraven do Kalifornie. Josef Fleissig se tímto případem zabýval a v knize Záhada našeho století napsal:

„Rozbor byl proveden metodou neutronové aktivace. Výsledek zní: Kromě hořčíku je tu jedna desetina procenta jiných kovů; 500 částic z každého miliónu připadá na zinek. Bylo zjištěno ještě nepatrné množství barya a stroncia. Čili šlo o tak mimořádně čistý hořčík (99,9 %), že po stránce technologické není možný podvod. Brazilci v tom roce neměli prostředky k podobné výrobě a neměli ani srovnatelný vzorek. Jaký význam může mít taková čistota kovu v souvislosti s konstrukcí kosmického plavidla? Odpověď na tuto otázku nemusíme hledat jen v ryzosti, ale ve zvláštní krystalické struktuře kovu. Jde se sevřenou šestibokou formaci, pomocí které se dosahuje podobné pevnosti, jako u berylia nebo titanu. Krystaly jsou k sobě pevně připoutány jen jednou plochou, takže materiál je křehký, avšak pevný. Příměs cizích atomů v krystalech vede k tomu, že tlak přchází po můstcích místní nedokonalosti, cestuje z jednoho krystalu do druhého a tím mohou vzniknout i deformace materiálu. Vyloučíme-li cizí prvky a umíme-li vyrobit krystalický materiál naprosto čistý, pak se přibližujeme teoretickým hodnotám pevnosti, které jsou bezmála fantastické: milióny kilogramů na čtvereční centimetr. To platí pro kterýkoliv čistý materiál krystalické konstrukce.“

Dlužno dodat, že vědci se pokoušejí vyrobit matariály, které odolávají neuvěřitelným tlakům. Dokáží to v laboratořích, ale jen v omezeném měřítku a jen u velice tenkých vláken. Zatím to neumí u materiálů, které by mohly mít konstrukční význam.

Proto jsem byl dosti překvapen, když jsem se dočetl, že se prý záhada s hořčíkem vysvětlila o půl roku později. Condonova komise prý našla amerického výrobce „mimozemského“ kovu. Naproti tomu se jí nikdy nepodařilo najít rybáře, kteří byli svědky výbuchu UFO. Pátral jsem po onom výrobci „mimozemského“ kovu. Neuspěl jsem. Padla zmnínka o Condonově komisi. Co to bylo za spolek?

¨

V roce 1966 poskytla americká vláda velitelství vojenského letectva peníze na financování důkladného vědeckého výzkumu UFO. Velitelství U. S. Air Force zadalo výzkum Coloradské univerzitě pod číslem smlouvy F 44620-67-C-0035. Do čela stočlenného kolektivu fyziků, meteorologů, matematiků, astronomů,biologů, psychologů a techniků byl postaven muž s velkou vědeckou autoritou, fyzik Edward U. Condon. Odtud The Condon Committee (neboli projekt Colorado). Členy komise se mohli stát jen civilní vědci, žádní poradci armády. Vojáci však dali k dispozici své protokoly, které obsahovaly popisy pozorování nevysvětlitelných jevů a neindentifikovaných předmětů v atmosféře, včetně fotografií, filmů a radarových záznamů. A také rozkazy, obězníky, protokoly atd., které do té doby tajné, byly „odtajněny“ a dány komisi k dispozici. Byl vytvořen výbor, který zorganizoval pro celé území USA zvláštní poplachovou pozorovací službu a měl „k ruce“ desítky vyšetřujících komisařů. Condonova komise začala v říjnu 1966 a skončila svou práci na podzim roku 1968. Coloradský univerzita potom vystavila účet na 500 000 dolarů. Šlo tedy o nejúplnějšíá, nejautorativnější a také nejdražší výzkum UFO vůbec.

Když se seznámíme s obsáhlým dokumentem, jeden se nestačí divit, že sto nejlepších vědců potřebovalo přes dva roky k popsání skoro patnácti stránek, na nichž dokazovali, že něco -není.

NEBO BYLO ZAPOTŘEBÍ MLŽIT SKRÝT PŘED LIDMI FAKTA, KTERÁ BY MOHLA VYVOLAT PANIKU?!