EISENHOWEROVO SETKÁNÍ S MIMOZEMŠŤANY Z ROKU 1954

24.10.2012 09:46

Noc na 21. ledna 1954: Eisenhowerovo setkání s mimozemšťany na nejvyšší úrovni?

 

EISENHOWEROVO SETKÁNÍ S MIMOZEMŠŤANY Z ROKU 1954

Phdr. Michael Salla

Úvod
Během jedné noci, brzy k ránu z 20 na 21 ledna 1954 zatímco měl být prezident Dwigh Eisenhower na „dovolené“ v Palm Springs v Californii, byl Eisenhower údajně vzat na Edwardsovu leteckou základnu na tajnou schůzku. Když se objevil druhého dne ráno na bohoslužbě v Los Angeles, novinářům bylo řečeno, že musel jít ten předchozí večer na akutní ošetření zubu a navštívil místního zubaře. Zubař později potvrdil, že Eisenhowera léčil. Tu chybějící noc i ráno postupně sílily zvěsti o tom, že Eisenhower údajně využil návštěvu zubaře jen jako krycí příběh pro neobvyklou událost. Samotná událost je vůbec tou nejvýznamnější událostí, která kdy nějakého amerického prezidenta doprovázela: údajný „První kontakt“, schůzka a mimozemšťany na Edwardsově letecké základně (předtím letiště Muroc) a začátek sérií setkání s různými druhy mimozemských ras, které vedly k „dohodě“, která byla posléze podepsána.
První kontakt se odehrál s mimozemšťany s výrazným „Nordickým“ vzhledem. Pravděpodobně, byla nabídka této „Nordické rasy“ odmítnuta, čímž začala série schůzek, která vedla ke konečné dohodě, která se podepsala s jinou rasou přezdívanou „Šediváci“ a to motivovalo další mimozemské rasy k tomu, aby se zapojily do rokování o dalších dohodách. Dále zjistíme, proč byly tyto události tak dlouho drženy v tajnosti.

Podrobný důkaz podporující Eisenhowerovu schůzku s mimozemšťany

Existuje obšírný, svědecký důkaz podporující Eisenhowerovu schůzku s mimozemšťany a začátek série setkání, která vyvrcholila podpisem dohody s různými skupinami mimozemšťanů. To nejzajímavější jsou podmínky obestírající údajné Eisenhowerovy zimní prázdniny v Palm Springs ze 17 až 24 února 1954.
Zaprvé, „dovolená pro prezidenta“ byla oznámena spíše náhle a přišla méně jak týden po Eisenhowerově volnu na „lov křepelek“ v Georgii. Podle badatele UFO Williama Moora, bylo všechno tohle neobvyklé a naznačovalo to, že existoval více než jeden týden v Palm Springs.
Zadruhé, v sobotu v noci 20. ledna prezident Eisenhower pro veřejnost chyběl, což podporovalo tiskové spekulace o tom, že byl nemocen nebo že dokonce zemřel. Při narychlo svolané tiskové konferenci tiskový tajemník Eisenhowera oznámil, že Eisenhowerovy vypadla zubní plomba, když jedl smažené kuře a musel být rychle zavezen k místnímu zubaři. Místní zubař byl představen na oficiální společenské události v sobotu 21 února jako „zubař, který léčil prezidenta.“
Moorovo vyšetřování skončilo tím, že návštěva u zubaře se použila jako krycí příběh místo Eisenhowerova skutečného místa pobytu.
V důsledku toho Eisenhower chyběl po celý večer a mohl tím pádem být klidně převezen z Palm Springs do blízkého Muroc Airfield, později Edwardsova letecká základna. Neplánovaná povaha prezidentova volna, chybějící prezident a zubařův krycí příběh, poskytují okolnosti pro důkaz, že skutečný účel jeho návštěvy v Palm Springs pro něj byl zúčastnit se události, jejíž důležitost byla tak závažná, že nemohla být odhalena veřejnosti. Schůzka s mimozemšťany mohla být pravým důvodem jeho návštěvy.



Dopis Geralda Lighta o Eisehowerově setkání s mimozemšťany

První veřejný zdroj vypovídající o setkání s mimozemšťany byl Gerald Light, který v dopise datovaném 16.4.1954 Meade Layne a pak řiditeli Asociace badatelů hraničních věd (nyní ústav) tvrdil, že byl součástí delegace lídrů společnosti při údajné schůzce s mimozemšťany na Edwardsově letecké základně. V pozdějším článku Meade Layne popsala Lighta jako „nadaného a vysoce vzdělaného spisovatele a lektora“, který byl zkušený jak v jasnovidectví tak v okultizmu. Light byl v komunitě lídrů v oblasti Jižní Californie dobře známý metafyzik. Jeho důvod, i důvod ostatních údajné účasti na delegaci, měl být testovat reakce na přítomnost mimozemšťanů. Light popisoval okolnosti schůzky následovně:
„Moji drazí přátelé. Právě jsem se vrátil z Murocku (Edwardsova letecká základna). Zpráva je pravdivá – zničující pravda! Jel jsem ve společnosti Franklina Allena z Hearst papers (noviny) a Edwina Nourse z brookingského institutu (Trumanův někdejší finanční poradce) a biskupa MacIntyra z L.A. Když nám bylo dovoleno vstoupit do zakázané oblasti (po asi šesti hodinách během kterých byl prověřován každý bod, událost, incident a aspekt našich osobních a veřejných životů), měl jsem výrazný pocit, že svět musí skočit fantastickým realizmem. Neboť jsem nikdy neviděl tolik lidských bytostí ve stavu úplného zhroucení a zmatku, když si uvědomili, že jejich vlastní svět doopravdy skončí s takovou definitivností. Realita „ odlišného letadla“ oněch vzdušných forem je nyní a navždy odstraněna z říše spekulací a učinila se z ní bolestivá část vědomí každého zodpovědného vědce a politické skupiny. Během mé dvoudenní návštěvy jsem viděl pět odlišných a různých typů plavidel, která studovali a zacházeli úředníci Air Force – za pomocí, a se svolením Éterianů (mimozemšťanů)! Nemám slov, kterými bych vyjádřil své reakce. Je to konečně tu. Nyní je to záležitostí dějin. Prezident Eisenhower, jak již víte, byl nedávno jednu noc tajně dopraven do Murocku během své návštěvy v Palm Springs. Jsem přesvědčen, že bude přehlížet obrovský konflikt mezi různými „autoritami“ a půjde rovnou k lidem přes rozhlas a televizi – pokud bude bezvýchodná situace pokračovat. Z toho, co jsem mohl zjistit vyplývá, že se připravuje oficiální prohlášení země, které bude k vydání kolem poloviny května.“
Ovšem, žádné takové formální oznámení učiněno nebylo a Lightova domnělá schůzka byla buď tou nejlépe utajovanou schůzkou dvacátého století nebo výmyslem postaršího mystika známého svými mimotělními zkušenostmi. Události na schůzce Light popisuje ve smyslu paniky a zmatku mnoha přítomných, popisuje emocionální dopad údajného přistání a obrovský rozdíl názorů na to, co dělat v okamžiku, když se to řekne veřejnosti a jak reagovat na mimozemské návštěvníky. Události jsou hodnověrným popisem toho, co se mohlo stát. Vskutku, psychologický a emocionální dopad, který Light popisuje pro starší vůdce národní bezpečnosti na schůzce, je v souladu s tím, co by se mohlo od takové „události měnící život“ očekávat.
Další způsob vyhodnocování Lightova tvrzení má vyšetřit postavy, které jmenoval spolu se sebou, jako součást společenské delegace, a zda by mohli být pro takové setkání hodnověrnými kandidáty.

Dr.Edwin Nourse (1883-1974) byl prvním předsedou Výboru ekonomických poradců prezidenta Eisenhowera (od roku 1944 do 1953) a byl také hlavním ekonomickým poradcem prezidenta Trumana. Nourse oficiálně odešel do penze a do soukromého života v roce 1953 a byl by býval jistě dobrou volbou někoho, kdo by mohl poskytovat důvěrné ekonomické rady v Eisenhowerově administrativě. Kdyby byl Dr. Nourse přítomen na takové schůzce, jistě by poskytl svojí expertízu ohledně možného ekonomického dopadu Prvního kontaktu s mimozemšťany. Další z jedinců, o kterých se Light zmiňoval byl biskup MacIntyre.

Kardinál James Francis MacIntyre byl biskupem a hlavou katolické církve v Los Angeles (1948-1970) a byl by obecně důležitým kritériem pro možnou reakci od náboženských vedoucích a především od nejvlivnějších a nejmocnějších náboženských institucí na planetě – římsko katolické církve. Zvláště by byl kardinál MacIntyre dobrou volbou jako reprezentant Vatikánu, protože byl jmenován prvním kardinálem západní části Spojených Států papežem Piusem XII v roce 1952. Veškerá kardinálova korespondence je uzavřená pro účely badatelů, což znemožňuje potvrdit jaký dopad pro něj měla návštěva v Murocku a v jakém smyslu se ubírala komunikace s ostatními náboženskými vůdci a s Vatikánem samotným. Kardinál MacIntyre měl dostatečné postavení a autoritu zastupovat katolickou církev a náboženskou komunitu v delegaci vedoucích postav společnosti.

Čtvrtým členem delegace společenských vedoucích postav byl Franklin Winthrop Allen, bývalý reportér Hearst Newspapers Group. Tenkrát bylo Allenovi již 80 let a byl autorem knihy, která instruuje novináře jak jednat s Výborem kongresu při vyšetřování a byl by býval dobrou volbou pro člena tisku, který mohl zachovávat diskrétnost.

Čtyři zástupci starších vůdců náboženské, duchovní, ekonomické a žurnalistické komunity, kteří měli značně pokročilí věk i prestiž. Ti by jistě byli důvěryhodnou volbou pro delegaci, která by mohla poskytnout diskrétní rady ohledně možné odezvy veřejnosti na První kontakt týkající se mimozemské rasy. Takový výběr by představoval skupinu „moudrých mužů“, která by měla svým charakterem konzervativní povahu Americké společnosti roku 1954. Zatímco si Light mohl takový seznam vymyslet ve falešné zprávě nebo v „mimotělních“ zkušenostech jak Moore naznačuje ve svých analýzách, neexistuje nic v Lightově výběru, co vylučuje možnost, že pro takovou delegaci by to byli věrohodní členové. Pak, při nominální hodnotě (významu) dává výběr těchto „moudrých mužů“ jakousi důvěru pro Lightova tvrzení.

Může se pak vše uzavřít tím, že všechny následující údaje sestavují nepřímé důkazy, o tom, že se schůzka s mimozemšťany odehrála. První je Eisenhowerova chybějící noc. Druhý je „krycí příběh“ použitý pro jeho absenci. Třetí je Lightův popis vlastních událostí na schůzce ve smyslu psychologického a emocionálního dopadu popsaného setkání, což je v souladu s tím, co se mohlo předvídat. Poslední je Lightův popis o složení vůdčích osobností společnosti nebo „moudrých mužů“ na schůzce. Tyto čtyři body souhrnně poskytují nepřímé důkazy o tom, že se taková schůzka s mimozemšťany odehrála za přítomnosti prezidenta Eisenhowera.

Svědectvích podporujících, že se schůzka s mimozemšťany a Eisenhowerem odehrála, existuje mnoho z dalších zdrojů, které vypovídají o setkání mimozemšťanů na Edwardsově letecké základně, která korespondují s událostí, které se říká První kontakt. Tyto zdroje jsou založeny na výpovědích „utajených kontaktů“ nebo zasvěcenců, kteří byli svědky dokumentů nebo se dozvěděli o setkání ze svých „interních zdrojů“. Tato svědectví popisují to, co vypadá jako dvě separátní sady schůzek, zahrnující různé mimozemské skupiny, které se později setkali s prezidentem Eisenhowerem a/nebo s jeho úředníky z administrativy po krátkou periodu v čase. První z těchto schůzek, událost vlastního Prvního kontaktu, nevedla k dohodě a mimozemšťané byli odmítnuti. Druhá z těchto schůzek, vedla k dohodě a ta se stala základem pozdějšího tajného spolupůsobení s mimozemskými rasami zainteresovaných do „smlouvy“, které se podepsaly. Existuje jistá nesrovnalost v posloupnosti schůzek o tom, kde se konaly, ale všichni souhlasí, že První kontakt, kde byl prezident Eisenhower se uskutečnil, a že jedna z těchto schůzek se konala při jeho návštěvě Edwardsovy letecké základny v únoru 1954.

První verze Eisenhowerovy schůzky je popsána jedním z „nejkontroverznějších“ lidí, kteří vynášeli tajné informace a který vůbec vyšel na veřejnou scénu, aby popsal mimozemskou přítomnost a kterým byl William Cooper. Sloužil u námořní zpravodajské služby v týmu, který připravoval tiskové zprávy pro velitele pacifické flotily mezi lety 1970 – 1973 a měl přístup k utajovaným dokumentům, které musel zhodnocovat, aby tím splnil své tiskové povinnosti. Popisuje pozadí a povahu Prvního kontaktu s mimozemšťany následovně:
„V roce 1953 objevili astronomové velké objekty ve vesmíru, které se pohybovaly k Zemi. Nejprve se myslelo, že to byly asteroidy. Později se ukázalo, že objekty by mohly být vesmírné lodi. Projekt Sigma zachytil radiovou mimozemskou komunikaci. Když objekty dosáhly Země, objevily se na vysokém orbitu kolem rovníku. Bylo tam několik obrovských lodí, ale jejich vlastní záměr zůstával neznámý. Projekt Sigma a nový projekt Plato použily skrze radiové vlny počítačovou binární řeč a byly schopni zorganizovat přistání, což mělo za následek kontakt tváří v tvář mimozemským bytostem z jiné planety. Projekt Plato měl za úkol zbudovat diplomatické vztahy s touto rasou. Mezitím jiná rasa mimozemšťanů podobných lidem kontaktovala vládu Spojených Států. Tato mimozemská skupina nás varovala před mimozemšťany, kteří obíhaly kolem rovníku a sama nám nabízela pomoc s duchovním vývojem. Požadovaly však rozmontování a zničení našich nukleárních zbraní jako svou hlavní podmínku. Odmítli výměnu technologie se slovy, že my nejsme duchovně schopní zacházet s technologií, kterou bychom pak vlastnili. Věřili tomu, že bychom pak použili tyto nové technologie k zničení sama sebe navzájem. Tato rasa uvedla, že jsme na cestě sebezničení a že musíme zastavit vzájemné zabíjení, zastavit znečišťování Země, přestat těžit pozemní přírodní zdroje a učit se žít v harmonii. Tyto podmínky byly shledány jako mimořádně podezřelé, zvláště jejich hlavní podmínka nukleárního odzbrojení. Mělo se za to, že setkání za takovýchto podmínek by nás dovedlo k bezmoci v tváří zřetelné mimozemské hrozbě. Také z historie jsme neznali žádnou pomoc při takovémto rozhodování. O nukleárním odzbrojení se neuvažovalo, nebylo to v nejlepších zájmech Spojených Států. Nabídka byla odmítnuta.“
Významným bodem Cooperovy verze je to, že humanoidní mimozemská rasa nebyla ochotná vstoupit do technologické výměny, což by mohlo pomoci vývoji zbraní, ale místo toho bychom se měli spíše soustředit na duchovní rozvoj. Tím v podstatě ochabl zájem o další jednání s touto mimozemskou rasou.
Potvrzení toho, že První kontakt za účasti mimozemšťanů, kteří byly nakonec odmítnuti z důvodů o kterých by se mohlo domnívat, že jsou základním stanoviskem při technologické pomoci a nukleárních zbraní, pochází od syna tehdejšího námořního velitele, který tvrdil, že jeho otec se zúčastnil schůzky Prvního kontaktu 20-21 února 1954.
Podle Charlese L. Suggse, pensionovaného seržanta z americké námořní pěchoty, byl jeho otec Charles L. Suggs (1909-1987) bývalý velitel amerického námořnictva, který navštívil setkání na Edwardsově letecké základně s Eisenhowerem. Seržant Suggs obšírně vyprávěl otcovy zkušenosti ze setkání v rozhovoru s předním badatelem UFO, který se odehrál v roce 1991:
„Charlieho otec, námořní velitel Charles Suggs doprovázel prezidenta Ika (přezdívka prezidenta Eisenhowera) spolu s ostatními 20. února. Setkal se a mluvil se dvěma bělovlasými skandinávsky vyhlížejícími bytostmi (Nordic), kteří měli mdlé modré oči a bezbarvé rty. Mluvčí stál několik metrů stranou od Ika a nedovolil mu se přiblížit. Ten druhý z Nordic stál na vysuté rampě vypouklého talíře, který spočíval na trojnožce přistávacího příslušenství na přistávací dráze. Podle Charlieho na poli byly B-58 Hustlers, přestože oficiálně první stroj až do roku 1956 nevzlétl. Tito návštěvníci řekli, že pocházejí z jiného solárního systému. Předložili podrobné otázky ohledně našeho nukleárního testování.“
Další „důvěrný zdroj“, který tvrdí, že První kontakt byl za přítomnosti mimozemské rasy, která byla odmítnuta pro jejich zásadní požadavek, důležitý k technologické výměně, byl syn slavného tvůrce Lear Jet, William Lear. John Lear je bývalý kapitán Lockheed L-1011, který létal s více jak 150 testovacími stroji a je držitelem 18 světových rychlostních rekordů a během konce 60tých, 70tých a začátku 80tých let byl pilotem, který pracoval pro CIA. Lear si vyvinul blízký vztah s řiditelem CIA Williamem Colbym, který měl na starost krycí operace ve Vietnamu předtím než se stal řiditelem. Podle Leara, došlo skutečně k varování před jinou rasou před dohodou, která by se eventuálně podepsala a tvrdil, že navštívili Muroc/Edwardsovu leteckou základnu a tam se odehrálo následující:
„V roce 1954 se prezident Eisenhower sešel se zástupci jiného mimozemského druhu v Murocku v testovacím centru, které se nyní nazývá Edwardsova letecká základna. Mimozemšťané nám navrhli, že by nám mohli pomoci zbavit se Šedých, ale Eisenhower jejich nabídku nepřijal, protože nám nenabízeli žádnou technologii.“.

Cooperovo a Leareho tvrzení, že se zástupci Eisenhowerovi administrativy jednala více jak jedna rasa mimozemšťanů, se podpořilo dalšími hodnověrnými zdroji, jako je bývalý vrchní rotmistr Robert Dean, který jako Cooper měl přístup k přísně tajným dokumentům, když pracoval ve zpravodajské divizi pro vrchní velitelství majora vojenského velení Spojených Států. V Deanově 27leté významné vojenské kariéře, kdy sloužil u Nejvyššího velení spojeneckých sil Evropy byl svědkem právě takových dokumentů, protože při službě pro Vrchní velení spojeneckých sil v Evropě k nim měl přístup. Dean řekl:
„Tehdy existovaly 4 skupiny o kterých se vědělo s jistotou a Šedí byli jednou z těchto skupin. Byla tam také skupina, která vypadala přesně jako my. Byla tam také skupina, která vypadala skoro jako my, která doháněla admirály a generály k šílenství protože si určovala, že jen právě oni, a viděli je opakovaně, s nimi budou mít kontakt, že budou existovat únosy, existovat kontakty....Další dvě skupiny, to byly velké bytosti,, říkám velké – byly 6 až 8 někdy 9 stop vysocí a byly to humanoidé, ale byly bledí, bílí, neměly žádné vlasy ani ochlupení na těle. A pak tam byla další skupina, která měla jaksi vlastnosti plazů. Setkali jsme se s nimi, armáda a policejní úředníci z celého světa na ně narážeili. Měli vertikální panenky v očích a jejich pokožka vypadala, že má vlastnosti velmi podobné, jaké naleznete na břichu ještěrů. Takže to byly čtyři, které znali od roku 1964.“
Ve svědeckých výpovědí existuje jistý rozpor pokud jde o to, ne které letecké základně se s odmítnutými mimozemšťany setkal prezidentem Eisenhower nebo jeho administrativa. Cooper tvrdí, že se to uskutečnilo na letecké základně Homestead na Floridě a nikoli na Edwardově. Ne druhou stranu Lear a Suggs říkají, že se setkání odehrálo právě na Edwardově základně. Ve svém dopise Gerald Light poukazoval na silný nesouhlas mezi Eisenhowerovými úředníky při reakci na setkání s mimozemšťany na Edwardsově letecké základně. Takový silný nesouhlas se mohl očekávat pokud byli národní bezpečnostní úředníci zodpovědní za mimozemský požadavek zanechat závodů v technologii zbraní. Při existující intenzitě Studené války, současní úředníci národní bezpečnosti se tudíž mohli rozhodnout, že by bylo moudřejší hledat lepší podmínky před souhlasem s mimozemským požadavkem. Lightova výpověď předpokládá, že setkání na Edwardsově základně nepovede k dohodě, ale místo toho to bude mít za následek silný nesouhlas mezi Eisenhowerovými úředníky. V důsledku toho usuzuji, že verze Leara a Suggse je přesnější a že setkání označované jako „První kontakt“ se odehrálo na Edwardsově letecké základně ze 20 až 21 února 1954.

Pozdější dohoda s mimozemšťany z roku 1954
Podle výpovědí svědků zkoumaných až dosud, schůzka z února 20 až 21, roku 1954, nebyla úspěšná a mimozemšťané byli odmítnuti kvůli jejich odepření vstoupit do technologické výměny a kvůli jejich trvání na nukleárním odzbrojení USA a patrně i vzdání se další světové moci. Cooper popisuje okolnosti pozdější dohody, která byla dosažena po neúspěchu té první schůzky. Zatímco má Cooper jinou verzi údajů a časů ohledně schůzek z roku 1954, souhlasí s tím, že existovaly dvě série schůzek s jinými mimozemšťany, kteří se setkali s Eisenhowerem nebo s úředníky z jeho administrativy.

Později v roce 1954 rasa šedých mimozemšťanů s dlouhými nosy, kteří byly na oběžné dráze Země přistála na Hollomanově letecké základně. Bylo dosaženo základní dohody. Tato rasa se identifikovala jako bytosti z planety kolem červené hvězdy v souhvězdí Orion, které my říkáme Betelgeuse. Oznámili, že jejich planeta umírá a v nějaké neznámé budoucnosti tam nebudou již schopni dále přežít.

Setkání na Hollomanově základně v Novém Mexiku bylo údajně místem pozdějších setkávání s mimozemšťany, kteří podepsali dohodu v roce 1954. V letech 1972 – 73 například, producentům Robertu Emeneggerovi a Allanu Sandlerovi byl údajně nabídnut filmový záznam ze setkání s Šedými mimozemšťany, které se odehrálo na Hollomanově základně v roce 1971, kterým byli svědky. Cooper vysvětloval podmínky dohody z roku 1954 dosažené mezi Šedými mimozemšťany následovně:
„Dohoda prohlašovala, že mimozemšťané nebudou zasahovat do našich záležitostí a že my nebudeme zasahovat do jejich. Budeme udržovat jejich přítomnost na Zemi v utajení. Vybaví nás vyspělou technologií a pomohou nám s naším technologickým rozvojem. Nebudou uzavírat žádné další smlouvy s jinými pozemskými národy. Mohou unášet lidi na určité omezené a pravidelné bázi za účelem lékařských zkoumání a monitorovat náš vývoj s výhradou, že lidem nebude ubližováno, budou po únosu vráceni, na samotnou událost si nebudou nic pamatovat a že tento mimozemský národ poskytne skupině Majesty Twelve seznam všech lidských kontaktů a unesených na pravidelných plánovaných schůzkách.“

Jiný hodnověrný zdroj ohledně smlouvy, která byla podepsána je Phil Schneider, bývalý inženýr geolog, který byl zaměstnán u společnosti, kde měl smlouvu stavět podzemní základny, který pracoval na rozsáhlých černých projektech, které se týkaly mimozemšťanů. Odhalil své vědomosti o dohodě následovně:
„Již v roce 1954, pod Eisenhowerovou administrativou, se federální vláda rozhodla obejít Ústavu Spojených Států a zformovat dohodu s mimozemskými bytostmi. Jmenovalo se to Grenada Treaty z května roku 1954, čímž se v podstatě vytvořila smlouva o tom, že zainteresovaní mimozemšťané si mohou vzít pár krav a také testovat své techniky implantování na několika málo lidech, ale že musejí poskytovat detaily o lidech, které do toho zatáhnou.“
Schneiderovy znalosti o smlouvě by mohly pocházet z jeho známosti s řad rozškatulkovaných černých projektů a z jeho působení s dalším osazenstvem pracujícím s mimozemšťany. Ještě dalším důvěrným zdrojem ohledně podepsané smlouvy je Dr. Michael Wolf, který říká, že byl po 25 let přítomen na různých výborech vytvářejících politiku zodpovědnou za mimozemské záležitosti. Tvrdí, že Eisenhowerova administrativa vstoupila do dohody s mimozemskou rasou a že tato dohoda nebyla nikdy ratifikována (schválena) jak se ústavně požadovalo.
Významný počet důvěrných zdrojů argumentuje tím, že dohoda byla podepsána pod jistým nátlakem ze strany mimozemšťanů. Don Philips je bývalý letecký opravář a zaměstnanec na utajovaných leteckých projektech, který dosvědčil, že viděl dokumenty popisující setkání mezi prezidentem Eisenhowerem a mimozemšťany a pozadí pozdější dohody:
„Máme záznamy z roku 1954, že existovaly schůzky mezi našimi vedoucími této země a mimozemšťany zde v Californii. A jak jsem pochopil z těchto psaných dokumentů, byli jsme požádáni, zda jim dovolíme býti zde a dělat výzkumy. Dočetl jsem se, že naše odpověď byla: dobře, a jak vás můžeme zastavit? Jste tak vyspělí.
Řeknu na kameru i do mikrofonu, že to byl prezident Eisenhower, který měl tu schůzku.“
Plukovník Phillip Corso, vysoce postavený úředník, který sloužil v Eisenhowerově Výboru Národní Bezpečnosti se o této podepsané smlouvě mezi Eisenhowerovou administrativou a mimozemšťany zmiňoval ve svých pamětech. Napsal: „Vyjednali jsme s nimi (mimozemšťany) jakousi kapitulaci, protože jsme s nimi nemohli bojovat. Nadiktovali si podmínky, protože věděli, čeho se bojíme nejvíce, a to bylo jejich odhalení“.
Corsovo tvrzení o „vyjednané kapitulaci“ naznačuje, že jakési dohody či „smlouvy“ bylo dosaženo, z čehož nebyl vůbec šťastný.

Co víme o Šedých mimozemšťanech, kteří podepsali dohodu
Podle Coopera, Šedí mimozemšťané podepsali dohodu, která nebyla spolehlivá: „Rokem 1955 bylo zřejmé, že mimozemšťané Eisenhowera podvedli a smlouvu porušili….Vzniklo podezření, že mimozemšťané nepředloží úplný seznam lidských kontaktů a unesených skupině Majesty Twelve a byli podezřelí z toho, že ne všechny unesení byli vráceni.“
Podobně argumentuje také Lear a říká, že Šedí mimozemšťané rychle porušili smlouvu a nedalo se jim věřit:
„…dohoda byla taková, že výměnou za pokročilou technologii od mimozemšťanů jim my dovolíme unášet menší počet lidí a pravidelně nám bude poskytován seznam unesených osob. Dostali jsme však mnohem méně než technologii se kterou jsme počítali a zjistili jsme, že únosy byly překročeny o násobek milionu, než s čím jsme původně naivně souhlasili.“

Jiní lidé z důvěrných zdrojů také naznačovali, že mimozemšťanům, kteří podepsali dohodu s Eisenhowerem se nedalo důvěřovat. Schneider tvrdil, že na rozdíl od smluveného obstarání počtu lidí, kteří budou pro experimenty unášeni, „mimozemšťané změnili dohodu dokud se pak nerozhodnou, že už ní již nebudou trvat.“

Jak jsem se zmínil dříve, plukovník Phillip Corso podobně věřil, že mimozemšťanům se kterými Eisenhowerova administrativa vstoupila do dohod, se nedalo důvěřovat. Corso říkal, že tato donucená „vyjednaná kapitulace“ naznačovala, že mimozemský program byl podezřelý. Zatímco generál Douhlas Macartur se přímo nezmiňuje o nějaké vládní dohodě s mimozemšťany, poskytl slavné varování v říjnu 1955 ve kterém naznačoval, že existuje jistá mimozemská přítomnost, která ohrožuje lidskou suverenitu:
„Nyní čelíte novému světu, světu změn. Mluvíme v divných termínech o využití kosmické energie, o konečném konfliktu mezi sjednocenou lidskou rasou a zlovolnými silami z jiných galaxií. Národy světa se budou muset spojit pro příští válku, která bude válkou meziplanetární. Národy země se musejí jednou spojit v jednu frontu proti útoku lidí z jiných planet.“

Macartur možná dost dobře narážel na stejné mimozemšťany o kterých říkali Corso, Cooper a Lear, že vstoupili do dohod s Eisenhowerovou administrativou.

Významné je, že zprávy o kontaktech s mimozemšťany se začaly měnit jakmile se údajná dohoda začala realizovat. Zprávy přátelských „vesmírných bratrů“ zahrnující kontaktéry 50tých let, se změnily na zprávy o unesených, které se začaly vynořovat po prvním zaznamenaném případu z roku 1961 Barney a Betty Hillových:

„Další zjevný model, který se objevoval v ufologii je nadvláda vesmírných bratrů v 50tých letech, kteří byli laskaví, komunikovali s lidmi, kteří se pak stali známý jako kontaktéři a brali lidi na projížďky ve svých vesmírných lodí. Model se dramaticky změnil s únosem Betty a Barneye Hillových na začátku 60tých let. Vesmírní bratři lidského typu 50tých let se zdáli, že odpadají a že byli nahrazeni v UFO literatuře jiným typem mimozemšťanů. Na začátku 60tých let první unesení Hillovy začali s novým modelem, kdy mimozemšťané byli šedí „zlí“, kteří unášeli lidi proti jejich vůli a vykonávali na nich lékařské procedury. Neexistovaly, v 50tých letech, pokud si je autor vědom, žádné potvrzené případy „klasických“ únosů.
Narozdíl od „dobrých“ vesmírných bratrů z 50tých let, tyto šedé mimozemšťany všichni popisovali, ti,co se s nimi bohužel setkali, jako chladné a bez emocí.“

Podle Wolfa, Šedí mimozemšťané byli ze čtvrté planety hvězdného systému Zeta Reticuli, zatímco Cooper tvrdí, že ti Velcí Šedí byli z Betelgeuse v Orionu. Wolfova a Cooperova odlišná verze pravděpodobně zobrazuje blízký vztah mezi Šediváky z Rigelu a mezi těmi z Betelgeuse a naznačuje, že více jak jeden druh mimozemšťanů se mohou za touto smlouvou skrývat. Wolf popisoval, že Šedí mají pozitivní motivace s ohledem na jejich přítomnost na Zemi, ale překáželi nebo byli terčem ničemných elementů v armádě USA. Podobně, mluví i Robert Dean a říká, že mimozemšťané navštěvující Zemi jsou přátelští. To kontrastuje s výpověďmi Coopera, Leara, Schneidera, Corsa a prokazatelně dokonce i s Macarthurem ohledně motivací Šedých. Stojí za to zopakovat tvrzení Geralda Lighta : „ohromný konflikt mezi různými autoritami“ o tom, zda informovat veřejnost či nikoli. Je pravděpodobné, že tyto rozdílné pohledy na motivace Šedých odrážely nejistotu, která intenzivně pokračovala a rozdělovala politické strůjce (tvůrce) až do současnosti o tom, jak nejlépe reagovat na mimozemskou přítomnost a co říci veřejnosti.



Zachovávání utajení a spolehlivost svědků
Nejistota nad motivacemi a chováním Šedých mimozemšťanů sehrála hlavní roli ve vládním rozhodnutí neodhalovat veřejnosti jejich přítomnost a podepsanou smlouvu s Eisenhowerem. Následující pasáž z údajně oficiálního dokumentu, která unikla k rukám badatelů UFO, popisuje oficiální tajnou politiku přijatou v dubnu 1954, o dva měsíce později po tom, co měl Eisenhower „První kontakt“ s mimozemšťany a kteří byli jeho administrativou odmítnuti:
„Jakékoli setkání s entitami mimozemského původu se pokládalo za záležitost národní bezpečnosti a proto se označovalo jako PŘÍSNĚ TAJNÉ. Za žádných okolností se veřejnost, nebo veřejný tisk, nesměl dozvědět o existenci těchto entit. Oficiální vládní politika je, že takové bytosti neexistují a že žádná složka federální vlády se nezabývá žádným studiem mimozemšťanů nebo jejich výtvory. Jakákoli odchylka od státní politiky je absolutně zakázána.“
Potrestání za odhalení tajných informací týkajících se mimozemšťanů je dost tvrdé. V prosinci 1953, Sjednocení náčelníci štábu vydali Vojensko-námořní-leteckou publikaci 146, která učinila zločin z neautorizovaného odhalení informací týkajících se UFO na základě Špionážního činu s trestem až do 10 let vězení a s pokutou 10 000 dollarů. Podle Roberta Deana, je tento trest tím, který zabrání většině bývalých vojáků v tom, vyjít na veřejnost s odhalením těchto informací.
Tato strategie jak jednat s bývalými vojáky a techniky, s jednotlivými zaměstnanci či se svědky, ať již statečnými nebo dost „bláznivými“ na to vyjít na veřejnost s odhalením tajných informací, má nahnat strach, utišit je, eliminovat nebo takové jedince zdiskreditovat. Tato politická taktika v sobě zahrnuje takové strategie, které mají odstranit všechny veřejné záznamy o bývalých vojácích a jednotlivých zaměstnanců, nutí jedince k odvolání, úmyslně překrucuje výroky jedinců nebo je znemožňuje. Například Bob Lazar říkal, že je bývalý fyzik zaměstnaný ve zpětném (reverzním) inženýrství mimozemského letounu. Popisuje, jak zmizely všechny jeho univerzitní a veřejné záznamy, což ukazuje, jak vojensko-zpravodajské služby aktivně diskreditují „důvěrné zdroje.“
V případech důvěrných zdrojů až dosud citovaných, Cooper, Schneider, Lear, Wolf, všichni byli vystaveni této částečné nebo celkové strategii, čímž se ztěžuje docílení pevných závěrů ohledně jejich výpovědí. Protože vytváření kontroverze, nejistoty a zmatku je způsob práce vojenských zpravodajských složek při zachovávání utajení mimozemské přítomnosti, pak výpovědi bývalých úředníků/zaměstnanců/svědků je třeba považovat za jejich přednost. Zatímco záležitosti spolehlivosti, kreditu, desinformace jsou důležité při studiu mimozemské přítomnosti, přesto se musela vyvinout pečlivá metodologie o tom, jak s úsilím vojenských zpravodajských složek diskreditovat, nahnat strach nebo vytvořit spory kolem jednotlivých svědků.
Například nesčetná úsilí znemožnit zvláště Coopera odkazováním se na rozporuplnost v jeho výrocích, na odvolávání výpovědi, na nehorázné chování a na jeho uvedené postoje, může být zásluhou z části nebo zcela politiky vojenských zpravodajských úředníků, jak zdiskreditovat nebo nahnat strach Cooperovy před únikem tajných informací, kterých byl svědkem v jeho úředních funkcích. Poněvadž Cooperův vojenský záznam ukazuje, že sloužil v úřední funkci v informačním týmu velitele Vojska Pacifiku, je nejpravděpodobnější, že mnohé věci z jeho výpovědi jsou věrohodné. Jakékoli existující nepřesnosti ve smyslu jeho vzpomínek na doby schůzek mezi Eisenhowerovou administrativou a mimozemšťany, mohou být buďto díky výpadkům paměti nebo vědomě spuštěného sebe ochranného mechanizmu. Někteří z důvěrných zdrojů upozorňovali, že odvolávání výpovědi nebo zasévání nepřesností do výpovědí, je někdy podstatné při rozšiřování informací, aniž by člověk byl vystaven tělesné újmě. Sporný Cooper byl nepochybně vystavován nejdelším a nejintenzivnějším vojenským zpravodajským snahám zdiskreditovat nebo zastrašit jakéhokoli důvěrného informátora před odhalením tajných informací.
Politika neodhalování, která se vyvinula v rámci mimozemské přítomnosti vznikla nejpravděpodobněji kvůli hlubokému diplomatickému dilema ze strany zodpovědnosti úředníků národní bezpečnosti. Toto dilema vychází z nejistoty nad tím, jaký by byl skutečný prospěch z údajné dohody z roku 1954 a jaké by byly důsledky takové dohody. Zatímco podpis dohody poskytl americkým složkám národní bezpečnosti příležitost studovat mimozemské technologie a pozorovat mimozemský biologický program unesených civilistů, zdá se, že dohoda nebyla tak prospěšná jak se uvažovalo na začátku kvůli nadměrnému počtu únosů amerických občanů.
Pozdější chování Šedých při jednání s americkými vládními bezpečnostními složkami bylo pravděpodobně důvodem pro odložení rozhodnutí uvolnit zprávy o dohodě a mimozemské přítomnosti globální veřejnosti. Podle výpovědi Lighta, Eisenhower naznačoval oněm přítomným z 20-21 února 1954, že oznámení učiní brzy po události Prvního kontaktu. Od té doby se to nestalo a dohoda byla evidentně podepsána s různými mimozemskými rasami Šedých, což ukazuje, že složky národní bezpečnosti se hluboce rozdělily nad myšlenkou odhalení těchto informací a znepokojily se možnou veřejnou reakcí na aktivity Šedých.
Při své řeči na rozloučenou v roce 1961, prezident Eisenhower možná narážel na vzrůstající moc složek národní bezpečnosti, která se vypořádává s mimozemskou přítomností a získávala významnou sílu následkem dilema nad tím, co dělat s mimozemskou přítomností:
„Na shromáždění vládní rady se musíme chránit před získáváním svévolného vlivu, ať jsme o něj usilovali nebo neusilovalit prostřednictvím vojenského průmyslového komplexu. Potenciál pro katastrofální vzestup nemístné moci existuje a bude přetrvávat. Nesmíme nikdy dovolit vahou této kombinace vystavit nebezpečí naše svobody nebo demokratické procesy. Nic bychom neměli považovat za samozřejmé. Pouze určitá ostražitost a poučení občané mohou přinutit to pravé pletivo mohutné průmyslové a vojenské obranné mašinérie hájit se našimi mírumilovnými metodami a záměry, takže bezpečnost a svoboda mohou prosperovat spolu.“
Kdyby byl prezident nespokojen s neodhalováním mimozemské přítomnosti, pak by jeho řeč ukazovala, že by zodpovědné bezpečnostní složky jednak ovládaly veřejnou politiku a také přebíraly „nekompromisní přístup“, který je v rozporu s americkými demokratickými ideály.
V pozdějších desetiletích ze ukazuje, že v celé řadě příležitostí, se o oficiálním odhalení vážně uvažovalo. Například Robert Emenegger a Allan Sandler tvrdili, že se na ně v roce 1971 obrátil Pentagon, aby vyrobili oficiálně schválené video, které by se použilo pro oficiální veřejné odhalení mimozemské přítomnosti. Když byla později nabídka stažena, jako důvod byl udán, že není vhodná doba kvůli skandálu Watergate. Zatímco je nepochybně pravda, že by politické faktory té doby dopadly na vytváření formálního oznámení, je pravděpodobnější ten scénář, že neodhalování bylo zapříčiněno nedostatečnou průzračností nad tím, jaké byly pravé motivace mimozemšťanů a jaký by mělo oznámení dopad na mimozemské aktivity vůbec. Vydání jakéhokoli oznámení o mimozemské přítomnosti by přirozeně vedlo k otázkám týkajících se mimozemských motivací a aktivit. Kdyby se úředníci nemohli dohodnout na vhodných odpovědích, pravděpodobně by se rozhodli tak, že by bylo lepší spíše pozdržet odhalení, než ohrozit národní bezpečnost vytvořením nesprávného oznámení.
Přesná povaha mimozemských únosů a zavedení „lékařských“ programů Šedými se široce diskutovala a zkoumala řadou badatelů UFO. Jejich závěry se hodně měnili, což naznačovalo, že hluboký nesouhlas mezi soukromými badateli UFO nad motivacemi a aktivitami Šedých, se velmi pravděpodobně zrcadlí v oficiálních vládních zdrojích. Pokud taková nejistota pokračuje, zdá se, že i odhalení může pokračovat ve vyčkávací pozici, dokud klíčové globální dění již déle nebude vytvářet a realizovat politiku neodhalování.


Závěr
Průzkumem předložených důkazů popsaných na tomto papíru v rámci důvěrných informátorů nebo svědeckých výpovědí, vzrůstají ohromné problémy ve smyslu přijít s přesvědčivým názorem o: zaprvé, o pravdě údajné schůzky nazvané První kontakt mezi Eisenhowerem a mimozemšťany; zadruhé, najít vysvětlení pro tvrzení o více jak jedné řady schůzek s mimozemšťany a s Eisenhowerovou administrativou; a zatřetí, odpovědět na různé politické otázky, které vyplývají ze schůzek a z pozdější dohody, která byla údajně podepsána. Nejzarážející je to, jak nahlížet na výpovědi důvěrných osob, které se zdají upřímní, pozitivně motivovaní a jejichž příběhy jsou věrohodné, přesto jsou sužovány spory, rozporuplnostmi, dalšími protiprávnostmi a jsou obviňováni z podvodu. V důsledku oficiální tajné politiky přijaté za účelem mimozemské přítomnosti, můžeme vyvozovat, že některé, ne-li většina, z rozporů obklopující tyto jedince byla způsobena vojenskými zpravodajskými složkami odhodlanými zdiskreditovat důvěrné informátory nebo svědecké výpovědi.

Zatímco pokračuje nejistota zapříčiněná kontroverzí obklopující výpovědi důvěrných zdrojů a trvá role vojenských zpravodajských agentur ve vytváření těchto sporů, převážná část důkazů směřuje ke schůzce „Prvního kontaktu“, která se uskutečnila během Eisenhowerova volna v Palm Springs 20-21 února 1954. Výpovědi naznačují, že mimozemšťané z Prvního kontaktu, rasa vysokých „Nordických“ mimozemšťanů byla odmítnuta zásluhou jejich neochoty poskytnout v rámci dohody pokročilou technologii. Následná schůzka a smlouva byla pak podepsána s jinou řadou mimozemšťanů, společně označovaných jako Šedí, kteří neměli takový odpor k výměně mimozemské technologie jako součástí dohody.

Většina dostupných důkazů, která si našla svou cestu do veřejné arény ukazuje, že mimozemská rasa se kterou byla podepsána dohoda, Šedí, je přinejlepším záhadná a při nejhorším jednoduše nedůvěryhodná v zacházení s unesenými civilisty. Pozdější posun v hlášení svědků z přátelských mimozemských „kontaktů“ na rušivé „únosy“ naznačuje, že Eisenhowerova administrativa podepsala dohodu s mimozemšťany jejichž motivace a aktivity jsou hádankou pokud se týká veřejného zájmu. Aktivity Šedých mimozemšťanů očividně pokračují v podněcování nejistoty pro americké národní bezpečnostní složky ve smyslu vhodné strategické odezvy. Naopak, přátelští Nordičtí „vesmírní bratři“ zmizeli ze scény, protože je Eisenhowerova administrativa viděla jako nepříliš dostatečně motivované posloužit technologií a strategickými cíli pro americké národní bezpečnostní složky.

Otázka toho, kdy by se mohlo objevit odhalení smlouvy podepsané Eisenhowerem a kdy samotná mimozemská přítomnost, to je to, na co se již dlouho čeká. Nedávná ekonomická událost by mohla být signálem, že nějaká forma odhalení je v blízké budoucnosti možná. Podle Craiga Copetase z Bloomberg News, dopisovatele z Paříže, Světové ekonomické fórum v Davosu ve Švýcarsku z 21-25 ledna 2004 vedlo diskuzi o mimozemšťanech při jedné nebo více uzavřených zasedání. V příspěvku publikovaném 21 ledna, Copetas tvrdil, že: „fórum úředníků na svém pětidenním programu o Partnerství pro Bezpečnost a Prosperitu zastává požadavek o jednoznačném průzkumu mimozemské přítomnosti na Zemi.“ Fórum v Davosu je měrkou (testem, měřidlem) pro trendy v globální ekonomice a diskutuje o různých tématech, které mají dlouhodobý účinek na obchod. Zahrnutí konspiračních teorií mimozemské přítomnosti a jejich technologií do formálního programu má dobrý smysl i přes hypotetickou povahu diskuze. Různé národní vlády mohou mlčky vypustit nějaké to slovo svým „přátelům ze společnosti businessu“, aby měli lepší start při zkoumání toho, jak ovlivní budoucí odhalení mimozemské přítomnosti svět businessu. Z existující diskuze v Davosu 21 ledna 2004 o možné mimozemské přítomnosti a nadcházející 50té výročí Eisenhowerovy smlouvy z 20-21 února 1954, se dá spekulovat, že oznámení o odhalení na sebe nenechá čekat dlouho.

Protože se blížíme k 50tiletému výročí Prvního kontaktu mezi Spojenými Státy a mimozemskou rasou, musíme se podivit nad hrůzyplnou povahou této události. Zároveň musíme udělat cokoli nezbytného, abychom poskytli veřejnosti všechny podrobnosti tohoto setkání a podrobnosti o odmítnutí toho, co se zdálo být podstatné pro mimozemskou rasu, která na základě toho odmítla technologickou výměnu, zatímco byly po celé planetě a v USA umísťovány nebezpečné programy vývoje zbraní. Pozdější podepsání dohody s jinou mimozemskou rasou ochotnou vstoupit do obchodu s technologií výměnou za „omezené lékařské experimenty“ na civilistech, jistě vstoupí do dějin jako nesmírně závažná událost, jejíž účinky se šíří skrze celou lidskou společnost. Konečně, musíme být ve střehu vůči základnímu faktu, týkajícího se smlouvy, která byla podepsána po Prvním kontaktu v roce 1954, která dost dobře mohla být se „špatnými mimozemšťany“, což by mohlo mít nepříznivý dopad na lidstvo, pokud by se nejednalo otevřeným, průhledným a důvěryhodným způsobem. Žijeme na kraji odvážné budoucnosti s mnoha nejistotami ohledně utajování kolem mimozemské přítomnosti a to,co nás nejlépe připraví na informace, jakmile to vstoupí do veřejné sféry, je naše důvěra, demokratické hodnoty a odkaz pravdy.


revidováno 12. února 2004
publikováno poprvé 28. ledna 2004

Phdr. Michael Salla

překlad Karel Rašín 2008