Co je kniha Dhyanů?
Celá řada autorů se odvolává ve svých dílech na tajuplnou knihu Dhyanů nebo Dzyanů, což byli dávní učenci z pradávné historie lidstva. Zmínky o „Knize Dhayn“ pocházejí převážně z díla „Tajné učení“ (The Secret Doctrine) Heleny Petrovny Blavatské (dále jen HPB), která prohlašovala, že jí jediné bylo dovoleno nahlédnout do této knihy, existující jen v tajných tibetských knihovnách, nepřístupných žádnému vědeckému badateli. HPB uvádí ve svých dílech celou řadu pozoruhodných informací, takže lze předpokládat, že byla velmi sečtělá ve staré hinduistické literatuře, neboť prožila podstatnou část svého života v Indii.
HPB byla nesporně pozoruhodnou osobností. Narodila se v roce 1831 v ukrajinské Jekatěrinoslavi (dnes Dněpropetrovsk), jako dcera carského rusko-německého šlechtice – plukovníka von Rottenstern a spisovatelky Heleny Fadějevové. Zemřela v roce 1891 v Londýně. Procestovala Řecko, Turecko a Egypt, celou Evropu a pobývala i v Londýně a Paříži. Přelom v jejím životě znamenalo seznámení s reportérem „New York Daily Graphic“ Henry Olcottem, spojil je společný zájem o okultismus. Olcott se stal jejím manažerem a založili v roce 1875 známou „Teozofickou společnost“. Později se usadila v Adyáru, předměstí Madrásu (Indie). Jako spisovatelka byla nesmírně plodná, zachovalo se kolem 1300 děl, z nichž nejvýznamnější je právě „Tajné učení“, pro které údajně čerpala informace od svatých „mahátmů“ z tibetských klášterů. Toto dílo obsahuje několik částí – Kosmogeneze, Anthropogeneze a Okultismus a nejzáhadnější je právě „Kniha Dhyanů“.
Slovní kořen pojmu „dhyan“ nebo „dzyan“ tvoří „dzin“, což v tibetštině znamená „učit se“ (srovnej s džinem). Svůj zdroj poznatků označovala HPB jako „manuové“, což v hinduistické mytologii znamená stvořitele lidstva. HPB dále prohlašovala, že dokáže číst v kronice „akaša“ (podobně jako známý Rudolf Steiner). Popis stvoření světa podle knihy Dhyanů se mnohde podobá i Bibli, sumerským a mayským textům. Z toho někteří vědci usuzují, že HPB pouze upravila informace, které se mohla dočíst v dalších tradičních zdrojích. Dhyanové byli tvůrci lidí podobně jako elohimové v Bibli a anunnakiové u Sumerů. Byli to zřejmě duchovní bytosti nebo humanoidé na vyšším vývojovém stupni (u křesťanů to jsou archandělé), sloužící ještě vyšší inteligenci, nazývané Pán Pánů. Pravděpodobné je, že se skutečně jednalo o fyzické bytosti, které v dávné minulosti měli rozhodující vliv na osídlování Země, zřejmě po období nějaké globální katastrofy nebo době ledové. Dhyanové také zničili nezdařené genetické výtvory – zrůdy, které se na Zemi objevily. I tomuto odpovídají příslušné pasáže Bible. Ke stvoření člověka bylo zřejmě zapotřebí více genetických pokusů, což se při složitosti genomu jeví jako pravděpodobné. Hovoří se zde také o vytvoření pěti základních lidských ras – bílé, žluté, hnědé, rudé a černé, které se později začaly mísit. Dhyanové se rovněž stýkali s lidskými ženami, které pak plodily nestvůry – opět nápadná shoda s Biblí. Můžeme vůbec rozhodnout, který pramen informací je původní? Nebo vycházejí všechny „posvátné“ knihy z jednoho zdroje, případně ze skutečnosti? Uvádí se zde rovněž, že tito stvořitelé si stavěli města z kamene a zhotovovali vlastní sochy v životní velikosti a věrné podobě. Vytvářeli také obrovské modly. Neodpovídá to zase tajuplným nálezům megalitické civilizace? Objevuje se také zmínka o „hadech“, kteří sestoupili z nebe, což zase odpovídá mayské mytologii nebo snad skutečnosti? V knize Dhyanů se také hovoří o obrovské ničící potopě, při níž zahynuli všichni hříšníci….
Další vysvětlení nezpochybnitelných shod mezi dávnými prameny je možné pouze za předpokladu, že HPB a další autoři (Eliphas Lévi, Rudolf Steiner, Edgar Cayce aj.) skutečně dokázali číst informace z „akaši“, každý však v jiné době a jiným způsobem, proto není shoda stoprocentní. Pravdu může potvrdit pouze ten, kdo do akaši dokáže nahlédnout. Nelze ovšem vyloučit, že v této „kosmické paměti“ jsou pouze pro nás připraveny informace, které máme přečíst na přání někoho dalšího. Vzhledem k tomu, že z akaši četli jedinci různých národností, je logické, že vše v ní musí být zachyceno v univerzálních pojmech, protože jak by pak bylo možné, že zaznamenané informace jsou popisovány různými jazyky stejně? Je takovým univerzálním pojmem myšlenka? Může z akaši číst jen ten, komu je to dovoleno?
Helena Petrovna Blavatská byla možná jedním z těch, kterým to bylo dovoleno, a tak vznikly mnohé z jejích děl, popisující vlastně jen informace, pro většinu z nás utajené a nedosažitelné. Mezi nimi je i kniha Dhyanů, kterou žádný dosud neviděl, ale která může být jen dalším vyjádřením pradávné historie a původu lidstva.
© Jan Pavlík