Bůh Thowt - ten, který přežil pád Atlantidy?
Tajemný bůh Thowt
Ohnivě rudý kotouč vycházejícího slunce se dral nad obzor zpoza nízké hradby mlžného oparu. Noc nestačila poušti odebrat nastřádaný žár. Starobylé královské město Théby se stále dusilo pod pokličkou horkého, nehybného vzduchu, jen volavky, přelétávající nízko nad širokou hladinou Nilu, mohly pocítit slabé závany jitřní svěžesti.
Jak nový den pokračoval v mohutné invazi, rostoucí příliv světla překročil na druhý břeh řeky, ještě na okamžik ponechal v blahodárném stínu hluboké soutěsky Údolí králů a plnou silou se opřel o východní stranu hory Toth.
Thovt (Thot, Ezovte, Ezhovtej) - staroegyptský měsíční bůh s hlavou ibise, který byl uctíván na mnoha místech, ale zejména v Hermopoli a ve středním Egyptě. Později k němu bylo vztahováno vše co se týkalo duchovního života, přisuzoval se mu vynález písma byl ochranným bohem písařů etc. Jako znalec hieroglyfů byl všemocným bohem, neboť znal tvořivou podstatu řeči a byl "pánem božího slova". Thovta je v tomto smyslu možno srovnat s mocným bohem Memfidy Ptahem. Jako bůh řeči byl Thovt také ochranným bohem čarodějů a mohl pomocí slova nejen tvořit, ale i uzdravovat. Připisovalo se mu autorství mnoha papyrových svitků, uložených v tajných a skrytých chodbách chrámu v Hermopoli, a autorství tzv. Knihy Thovtovy, za niž hermetikové pokládají Tarot, resp. Tarot pokládají za její zbytky. Staří Řekové nazvali Thovta Hermem, resp. Hermem Trismegistem (Hermes Třikrát mocný - neboť ovládal trojici nejvyšších hermetických věd - magie, alchymie, astrologie), který je pokládán za autora Smaragdové Desky a považovali ho za „průvodce duší“, čímž je naznačen praktický smysl jeho učení, hermetismu, jako cesty k reintegraci.. Jindy byl Thovt ztotožňován se starověkým Henochem, který žil údajně tisíc let po Adamovi jako jeden z praotců lidstva. Podle Manethona, nejstaršího historika Egypta, napsal Thovt před potopou posvátným písmem základy veškerého vědění. S přihlédnutím k tomu, co tvrdili kněží v egyptském městě Sais, lze předpokládat, že Thovt pocházel z Atlantidy a žil v době předdynastického Egypta, kdy v této zemi ještě vládli atlantští králové a kde byl divinizován.
Také v jiných kulturách vystupuje legendární osobnost, která je jakýmsi prostředníkem mezi bohem a lidmi nebo symbolizuje nejvyššího zasvěcence, jenž lidstvu skrytě odhaluje nejvyšší pravdy. U Féničanů to byl Taatus, u Samothráků Teautes, u Polynésanů Tehua, u Germánů Thor etc. P. de Lasenic (1936) podrobným etymologickým rozborem dokazuje, že Thovt byl chápán jako "bůh světla, které září v temnotách", tj. světla, které je věděním, bez něhož bychom nechápali otázku smyslu života.
Thovt bývá nejčastěji zobrazován jako muž s hlavou Ibise, nebo jako pavián. Zvláště v pozdější době Egyptské říše se často objevovali sošky písaře a proti němu sedícího paviána, jako ochranného boha písařů.
Zdroj
Muži, kteří prohledávali její strmé úbočí, dorazili k ústí neznámé jeskyně. Chvíli čekali, až stoupající slunce pronikne úzkým tunelem do podzemního labyrintu. Pak vstoupili dovnitř. Prostorná jeskyně měla pět sálů. Uprostřed jednoho z nich spatřili gigantický sarkofág. Téměř devět metrů dlouhá rakev byla zcela prázdná. Přesto působila ohromujícím dojmem. V tajemném šerosvitu, který obklopoval kamenné monstrum, vířily neodbytné otázky. Komu byla tato majestátní pohřební schránka určena? Čí obrovské tělo spočívalo v její chladné kamenné náruči a kam zmizelo?
Hora Toth se vypíná nad severní částí Údolí králů. Původní cesty k jejímu holému, nehostinnému vrcholu již dávno zmizely pod nánosy suti a pro dnešní dopravní prostředky jsou naprosto nepoužitelné. Snad právě proto zůstávala tato lokalita dlouho přehlížena. V zimní sezoně 1995/1996 k ní poprvé zamířila maďarská expedice vedená Gyözöem Vörösem. Spolu s dvanácti místními dělníky a veškerým potřebným vybavením archeologové po dobu pěti měsíců den co den zdolávali několik kilometrů dlouhé, obtížné a nebezpečné stoupání.
Vynaložené úsilí se vyplatilo. Výprava objevila chrám z hliněných cihel, který dal postavit faraon Mentuhotep Sanhkare (vládl v letech 2010 až 1998 před našim letopočtem). V celém Egyptě je to jediná svatyně z faraonského období, která byla vybudována na vrcholu hory. Asi 120 metrů od ní se dochovaly ruiny paláce. Zdi obou staveb pokrývaly hieroglyfy. Uvnitř ležely kultovní předměty, sošky a různé nádoby.
Hlavní překvapení ale archeology teprve čekalo. Následující zimní sezonu, poté, co odklidili více než 500 kubických metrů suti, zjistili, že se pod horní svatyní nachází další, mnohem starší chrám. Jeho půdorys se velmi podobá pozdější svatyni. Z tradiční vchodové věže vybíhají mohutné kamenné zdi. Vnitřní svatostánek má ale jen jednu celu. Osa chrámu se liší o několik stupňů od osy novější svatyně, ale obě směřují ke hvězdám. Odchylku zřejmě způsobil přirozený posun hvězd na obloze. To vedlo vědce k závěru, že dolní chrám musel být postaven před více než pěti tisíci lety. Což znamená, že pochází z takzvaného archaického období Egypta, které je dosud zahaleno mnoha nejasnostmi. Podle historiků objev tak letitého chrámu otevírá zcela novou kapitolu výzkumu.
Série překvapivých nálezů gradovala. Na východní straně hory vědci nalezli jeskyni s pěti sály. V jednom z nich lidé zřídili menší svatyni, která sloužila od dávnověku až do dob prvních křesťanů. Uprostřed další místnosti stál osm a půl metru dlouhý sarkofág. Je to vůbec největší kamenná rakev, jaká kdy byla v Egyptě objevena. Dokonce i obří kamenné schránky na uložení mumií posvátných býků jsou menší. Pro koho tedy byla tato obrovská rakev vytesána?
Příliš vysoký nebožtík
Hora Toth získala své jméno na počátku dvacátého století, kdy zde archeolog G. Schweinfurth a po němi proslulý sir W M. Flinders Petri nalezli úlomky celkem tří soch pavlána. Toto zvíře představuje jedno z hlavních ztělesnění boha Thowta. Proto vědci předpokládají, že hora byla zasvěcena tomuto božstvu. Neskrývá se právě v této skutečnosti stopa k rozluštění záhady obřího sarkofágu?
Thowt je velmi zvláštní postavou egyptského panteonu. Byl považován za boha moudrostí a učenosti, vynálezce písma a zákonů a především velmistra magie. Pyramidové texty o něm píší jako o tom, „který zvažuje nebesa, počítá hvězdy a měří zemi". Provedl výpočty týkající se času a ročních období. Byl tedy astronomem a zároveň tvůrcem kalendáře. Význam jeho jména (v původní podobě Tehuti), zapsaného hieroglyfy, se většinou vysvětluje jako „ten, který vyvažuje". Jako „písař bohů" a znal největší tajemství země i nebes. Jen pouhý výčet všech jeho schopností by zabral několik stránek.
Podle legendy byl Thowt mnohem vyšší než lidé. Pamětní deska z éry krále Nachtnebofa (30. dynastie) ho popisuje jako dvojnásob velkého člověka. Proto byl Thowt oslovován jako „Dvojnásobně" a později dokonce „Trojnásobně velký". V Magickém papyru číslo 500 se píše: „Sláva tobě, paviáne, o sedmi loktech." Znamenalo to, že dosahoval výšky okolo tří a půl metru?
Sarkofágy většiny průměrně vzrostlých egyptských panovníků byly dlouhé okolo pěti metrů. Kamenná rakev, objevená na hoře Toth, dosahuje délky osmi a půl metru. Byla určena pro poloboha, jemuž byl zasvěcen nedaleký chrám? Spočívalo zde Thowtovo obří tělo? A pokud ano, kam zmizelo? Rozpadlo se v prach, nebo ho stejně jako mumie mnoha dalších egyptských panovníků později kněží odvezli a bezpečně ukryli?
Pátrání po rodném listu
Thowta obklopuje množství nevysvětlených otázek. Navzdory své výšce a neobvyklému vzhledu (Egypťáné ho zobrazovali jako člověka s hlavou ibisa) byl považován spíše za tvora z masa a kostí než za éterickou, nadpřirozenou bytost. Nikdy se ale nepodařilo objasnit jeho původ a odkud do Egypta přišel. Velekněz a velký učenec Manehto sepsal někdy kolem roku 270 př. n. 1. historii Egypta. Originál několikasvazkového díla byl uložen v alexandrijské knihovně, která vyhořela, když ji v roce 642 po Kristu vyplenili muslimští nájezdníci. Dnes známe jen výňatky, které se zachovaly jako citáty ve spisech jiných antických autorů.
Manehto (mimochodem - toto jméno znamená Dar Thowtův) uvedl, že dynastiím faraonů předcházely dvě dynastie bohů, jedna dynastie polobohů a pak následovalo přechodné období, kdy v Egyptě panoval chaos. Prvních sedm velkých bohů vládlo 12 300 let, druhou dynastii zahájil Thowt. Vlády nad zemí se měl ujmout někdy okolo roku 8670 př. n. 1. (zapamatujme si tento letopočet. a jeho dynastie panovala celkem 1 570 let.
Turínský papyrus pocházející z dob Ramesse II, který přináší seznam egyptských panovníků, s tím souhlasí. I když Thowt byl spíše bůh než člověk, podle legend nesestoupil z nebes, ale přišel ze vzdálené krajiny kdesi na východě. Narodil se ve městě, které leželo na břehu moře, poblíž dvou sopek chrlících oheň. „Jednoho dne se slunce zatmělo tak, že i sami bohové dostali strach. Jen jeden z nich si v této kritické situaci zachoval jasnou hlavu a klid - chytrý Thowt."
Mýtus bohužel nesděluje, jak Thowt nebezpečí unikl. Pravděpodobně zorganizoval záchranu svých věrných a z ohrožené oblasti včas odešel. Co to bylo za místo, na něž přestalo svítit slunce? Jedinými krajinami východně od Egypta, které lemuje moře a zároveň sužuje silná sopečná činnost, jsou Indonésie, Filipíny a Japonsko.
Představme si tu situaci. Thowt je nějakou přírodní katastrofou donucen opustit své původní sídlo a veškeré své znalosti a schopnosti začíná uplatňovat jinde. Navazuje na to, co již vytvořil. Staví domy a chrámy v podobném stylu, jaké zanechal ve svém rodišti. V celé oblasti, která přichází v úvahu jako Thowtovo rodiště, tedy někde mezi Indonésií, Filipínami a Japonskem, se ale nenachází ani náznak souvislosti s egyptskou kulturou. Opravdu ne? Až donedávna bychom to mohli spolehlivě tvrdit.
ukázka je z knihy Arnošta Vašíčka - Egyptské záhady