Atlantské zasvěcovací rituály
Pokud neuvádím jiný zdroj, materiál v této kapitole vztahující se k zasvěcování a učení kněží jsem čerpala z The Occult Sciences In Atlantis (Okultní vědy na Atlantidě) Lewise Spence, který je pečlivě prozkoumal a zdokumentoval. Jeho popisy atlantských mysterií, včetně zasvěcování, mají původ hlavně v tradici arkán, ve znalostech pocházejících ze sedmého století našeho letopočtu a zaznamenaných v angličtině, francouzštině, němčině, španělštině, řečtině a arabštině. Tradice arkán pojednává o okultní historií v její celistvosti a přibližuje historické záznamy o mystických spolcích od nejstarší doby, jak byly dostupné zasvěcovaným v okultních společnostech.
Atlanťané postupovali rychleji než zbytek světa v naléhavém hledání řešení nezodpovězených otázek, protože příznivé životní pod mínky v jejich zemi rozšiřovaly jejich každodenní možnosti volné ho nakládání s časem a introspektivního myšlení. Atlantští kněží usilovali o pochopení sebe samých a vesmíru a rozvíjeli své už tak výrazné jasnovidné schopnosti do míry, jaké dosáhl málokdo. By li mnohem dokonalejší než nejschopnější jasnovidci naší doby. Vzpomínky na jejich dovednosti jsou zachyceny ve staré literatu ře jako tajné znalosti těch, kdo přežili potopu. Mnohé z moudros tí, jimiž Atlanťané přispěli k okultním vědám, je uznáváno dodnes. Když se ale jejich praktiky postupně spojily s náboženstvím, ma gií a vědou, výsledky byly strašné.
V prvních dnech civilizace v Atlantidě rituální obřady vykonávané venku, například za úplňku u posvátných kamenných kruhů, poskytovaly kněžím příležitosti k experimentování se změněnými stavy vědomí. Tito vůdcové si postupně uvědomovali, že se nemusí spoléhat na rytmické skandování zaříkávadel a bubnování, chtějí-li pozvednout svou mysl na vyšší úroveň. Přišli na to, že tato síla je v nich samých. Naučili se zpomalovat své mozkové vlny, vstupovat do transu a zkoumat duchovní svět, zdroj veškerého osví cení. Aktivity tohoto typu vyžadovaly málo pomůcek, ale účastníci věřili, že díky maskám se v transu rozšíří jejich možnosti. Například ptačí maska pomáhala duchu člověka létat jako pták.
Velké zkušenosti atlantských kněží ze zkoumání možností jejich mysli a neočekávané úspěchy, jichž dosahovali, je vedly po nepro bádaných cestách dál a dál. Náboženství - neboli úcta, podrobení se a víra v jedinou božskou bytost, která stvořila a řídí svět - se pomalu spojilo s magií. Tak se zrodily okultní vědy.
Nakonec bylo množství magických a vědeckých informací nahromaděných na Atlantidě tak velké, že se od kandidátů na nej vyšší stupeň kněžství vyžadovalo, aby se jejich studiu věnovali půl života. K plnému ovládnutí jasnovidného talentu byla potřebná znalost astrologie, astronomie, nekromantie (komunikace s duchy zemřelých), alchymie, prorokování a věštění (používání nadpřirozených sil k předvídání budoucnosti nebo objevování skrytých předmětů). Důkladné pochopení všech těchto předmětů bylo požadováno od kandidátů, kteří postupně dosahovali tří stupňů neboli úrovní vývoje: zasvěcenec, adept, mág.
Lewis Spence zjistil, že budoucí zasvěcenec byl nejprve podroben cvičení intenzívní iniciace na rozšíření mysli. Docházelo k tomu na hoře nedaleko města Zlaté Brány, kde tisícileté vzájemné působení lávy a vody vytvořilo velkou přírodní jeskyni. Na Azorech se dochovaly jeskyně podobné těm, které používali Atlanťané, například Algor do Carvao na Tercieře. Dosahovaly délky kolem 200 metrů a měly poměrně vysoké obloukovité stropy. Počínaje dny Poseidona Atlanťané každý rok tajný prostor zlepšovali a rozšiřovali, protože to bylo dokonalé místo pro skryté okultní funkce. Nakonec byla podzemní jeskyně přes 400 metrů dlouhá a 300 metrů široká a skládala se hlavně z tmavých točitých chodeb, často blokovaných zamčenými dveřmi zdobenými orichalkem. V průběhu zasvěcování se dveře v labyrintu neotevřely, dokud nebyla vyslovena správná odpověď. Kandidáti se při hledání správných slov museli spoléhat na vlastní intuici.
Typické zasvěcování v atlantském labyrintu se soustřeďovalo na koncepci smrti a znovuzrození. Iniciační obřady prováděné ve sta rých egyptských chrámech a zvyky šamanů od začátku věků si za chovaly stejné zaměření. Lewis Spence získal následující informa ce z tradice arkán.
Potenciálního zasvěcence po vstupu do okultního podzemního labyrintu pozdravil tichý, sotva slyšitelný hlas. Po zneklidňující cestě po úzkých a vlhkých chodbách se měl člověk vyšplhat na malé místo ve stěně. Ve stísněném výklenku strávil ve fetální poloze mnoho dnů rozjímáním a hladověním. Drogy a hypnóza jej udržovaly v polohypnotickém transu devět týdnů. Během té doby potenciální zasvěcenec prožíval realistické noční můry skutečného zážitku smrti.
Následovalo duchovní znovuzrození zahrnující vzájemný vztah se Zemí, Vzduchem, Ohněm a Vodou - to vše se vztahovalo k růs tu nového duchovního já. Podobalo se to vývoji plodu v děloze. Na konci „těhotenství" kněží namasírovali tělo zasvěcence silně vo nícími mastmi a použili magické nástroje k obnově života v jed notlivých orgánech. V poledne sedmého dne devátého týdne doh lížitelé považovali osobu za připravenou pro obřadné znovuzrození. Zahalili tělo do pláště a obklopili je jasným světlem, které nazna čovalo vstup do nového světa. Po dosažení vyšší úrovně duševní čistoty byl potenciální zasvěcenec přenesen z temného labyrintu do krásné zahrady vzdálené třicet kilometrů od města. Jasně zbar vení exotičtí ptáci, kvetoucí keře, ovocem obtěžkané stromy, milá zvířata, statné jedle a lesklé tůně zde vytvářely iluzi ráje. Zvláštní „pramen mládí" a výživná strava pomohly slabému jedinci postup ně znovu získat sílu.
Následující stadium iniciace se odehrávalo ve stejné krásné za hradě. Sotva slyšitelné rady zkoušely schopnost kandidáta ignorovat logické myšlenky ďábla a jeho pomocníků a spoléhat se na vlastní intuici. Například mu mohlo být řečeno, že na blízkém stromě je zvlášť chutné ovoce. Jedny hlasy tvrdily, že ochutnání bude mít fatální následky, jiné říkaly, že je to základní zdroj poznání dobra a zla. Správným přístupem bylo důvěřovat vlastni intuici, která měla říct, aby se plodům tohoto stromu vyhýbali. Ti, kdo prošli po dobnými zkouškami, se stali zasvěcenci Poseidonova chrámu. Po zážitku iniciace v labyrintu a kouzelné zahradě se zasvěcenci podrobili přísnému intelektuálnímu výcviku, než se dostali na úroveň adepta. Žili a studovali ve velkém oddělení Poseidonova chrámu. Kromě okultních věd získali znalosti rituální symboliky, léčení, levitace, jasnozřivé komunikace a dalších dovedností předávaných atlan tskými kněžími a uchovávanými mnoho století. Vybavení chrámu bylo vynikající. Hvězdárna měla silné dalekohledy s přesně vybrou šenými čočkami. Ve školních knihovnách se nacházelo velké množství starých rukopisů obsahujících moudrostí z minulých období včetně posvátných písemností zaměřených na božské pravdy. Hlavní náplní života v Poseidonově chrámu byla meditace. Studenti se dvakrát denně shromažďovali v Sále zasvěcenců, kde sladká chorálová hudba a lahodné zvuky hudebních nástrojů vytváře ly vhodné prostředí. Když se poddali hudbě, obklopil je pocit, že se vznášejí oblohou. Prožívali veselí, nesmírnou radost a hluboké vědomí sounáležitosti s celým vesmírem.
Jakmile studenti v Atlantidě pokročili ze stavu zasvěcenců a adeptů do stavu mágů, jejich přísné učení jim kázalo řídit se zásadou, že jídlo, pití a další materiální předměty slouží jen k výživě nebo zbožňování těla a jsou relativně nepotřebné. Rozšiřovali své vědomí, zlepšovali psychické schopnosti a učili se komunikovat s Bohem. Vždy bylo nesmírně důležité, aby důvěřovali své intuici, a ne doporučením svého logického mozku. K uvedení intuice a intelektu do souladu bylo zapotřebí nejméně dvaceti nebo více let velmi náročných meditací a studia. Cílem bylo, aby tělo, mysl a duch úspěšně pracovaly společně a poskytovaly jedinci maximální sílu a moc. Budoucí kněží se nakonec specializovali na jedno z okultních umění alchymie, léčení, proroctví, astrologie, jasnovidectví, nekromantie nebo věštění. V pozdějším období atlantské civilizace se staly oblíbenými činnostmi čarodějnictví a magie.
ukázka je z knihy Atlantida od Shirley Andrews, vydalo nakl. Pragma, překlad Jana Novotná, ISBN 80-7205-966-1